Hrůzy z Iráku
Umělec tajně vytvářel malby, které zachycují krutost IS

Když před třemi lety vtrhly do iráckého Hamám al-Alílu oddíly Islámského státu (IS), rozhodl se Mustafá Táí, že podá svědectví o krutém počínání radikálů. Začal tajně malovat to, co viděl. Vznikla z toho přehlídka hrůzy - pumových útoků, mrtvých dětí, stětí zběha IS na náměstí, scéna, na níž visí za nohy hlavou dolů pověšený policista, jehož později radikálové zastřelili.

"Spáchali (IS) nespočet zločinů a někdo je musel zaznamenat. Nebyli u toho novináři ani kamery," sdělil osmapadesátiletý muž ve svém domě v Hamám al-Alílu, který leží poblíž severoiráckého Mosulu.

Při probírce svých kreseb a maleb vybírá portrét dítěte bez nohou a s amputovanou rukou. "Měl hlad, tak prohledával odpadky, sbíral prázdné plechovky od coly, které prodával, a hledal také zbytky jídla," říká Táí. Při jedné takové pochůzce vybuchla nálož, kterou radikálové umístili u silnice, a dítěti utrhla ruku i nohy.

Členové IS obsadili severozápadní Irák v roce 2014 a rozmístili své lidi i v Mosulu. Na území pak prosazovali svůj výklad islámského práva.

Malovat i v soukromí vlastního domu bylo riziko. Extremisté zakazují jakákoli nezávislá média i umělecké zpodobování lidských bytostí. Podle nich je to projev rouhačství. "Čekal jsem, že mne kdykoli zastřelí," přiznává Táí.

Asi po roce ho při kreslení překvapil soused a udal ho. Radikálové přišli v noci, prolomili vstupní bránu a přelezli zeď kolem domu. Našli obraz, na němž byla zachycena žena a výbuch auta. Bomba v něm uložená zabila ženina manžela, který byl voják a sloužil u irácké armády. Šlo o vraždu.

Radikálové sebrali Táího plátna i štětce a odnesli je, aby je spálili. Předvedli ho před policii dohlížející na dodržování morálky a tam byl odsouzen k 30 ranám bičem.

"Po 15 ranách jsem začal křičet, nedokázal jsem vydržet dalších patnáct," sdělil Táí. Zavřeli ho na 15 dní do cely a měsíc po svém propuštění nedokázal kreslit ani malovat.

"Nemohl jsem jíst ani kreslit. Měl jsem strach," říká muž. Nakonec s tím ale začal znovu. Vznikaly kresby a obrazy dokumentující život za vlády extremistů. Táí je schovával v přítelově autě. Toho, že ho znovu odhalí, se mohl přestat bát, až když koncem loňského roku jeho město osvobodila armáda.

Ohledně rizika, které na sebe svým malováním vzal, přiznává, že s tím nedokázal přestat. "Je to návyk stejně jako pro jiné kouření," říká Táí.