Přepychový butik, který v nasvícených vitrínách nabízí alabastrovou ženskou kůži. Tak bude vypadat česko-slovenský pavilon na letošním výtvarném bienále v Benátkách. Světová přehlídka současného umění začíná na laguně 10. června, české a slovenské barvy bude v Giardiny di Castelo v konkurenci dalších 76 národních expozic hájit dvaačtyřicetiletá pedagožka pražské AVU Irena Jůzová.
V dárkových papírových krabicích a prosklených vitrínách bude nabízet odlitky svého těla z lukoprenu, který vypadá jako svlečená kůže. Myšlenka odlít a vystavit vlastní tělesnou schránku není sice nijak novátorská, ale porotce, kteří projekt Jůzové upřednostnili před mnohem renomovanějšími jmény, zaujal „nový a podstatný vstup této autorky do kontextu současné kultury". Jůzová svlečenou kůži zabalí jako zboží.
"Umělec jde na trh se svými emocemi, prožíváním... Chodí na trh se svou kůží," říká umělkyně. „Je to svým způsobem paralela ze situací v umění, kde existuje všemocný střední proud, který se chce zmocnit všeho, co má naději stát se objektem trhu, a nezáleží na tom, zda jde o trh finanční, nápadů nebo kuriozit,“ píše v katalogu k výstavě ředitel Národní galerie, která českou expozici v Benátkách připravuje.
Loňský výběr česko-slovenské odborné poroty vyvolal nevoli, jelikož poměrně neznámá výtvarnice dostala přednost před jmény jako Adriena Šimotová, Jiří Černický či Jiří David. Porotci se shodli, že koncept Jůzové je nejpropracovanější a nejlépe připravený k realizaci. „Ostatní nabídli variace na své starší práce, navíc ze spoustou otazníků,“ zdůvodnil verdikt šéf sbírky moderního umění NG Tomáš Vlček. Jůzová si k více než milionovému příspěvku NG našla sponzora a realizaci dotáhla do nejmenších detailů. Aby byla iluze butiku dokonalá, oblékne pavilon do sádrokartonové konstrukce se štuky.
V době, kdy domácí porota rozhodovala, ještě nebylo známo téma přehlídky, které už tradičně italští pořadatelé vyhlašují na poslední chvíli. To pro 52. ročník zní: Myslet smysly, cítit myslí. „ Vybraný koncept tak do letošního tématu skvěle zapadne. V době, kdy média manipulují s city, je téměř nemožné pracovat v umění s emocemi. Projekt Ireny Jůzové je velice osobní, emotivní a zároveň mu nechybí odstup a kritické tázání,“ soudí Vlček.
