Ve vídeňském Národopisném muzeu (Volkskundemuseum) je do 16. prosince k vidění výstava mapující osudy 27 umělců, kteří byli během druhé světové války vězněni v koncentračním táboře v Terezíně. Kurátoři shromáždili díla, která vznikla během internace autorů a jež se snaží život v táboře představit jejich očima. Čtyři desítky děl zapůjčil do Vídně Památník v Terezíně a některá z nich opustila Česko vůbec poprvé, napsala agentura APA.
"Nacisté z nás chtěli udělat podlidi. Ale my jsme zůstali takoví, jací jsme byli," citovala APA Fredericka Ternu, jednoho z přeživších vězňů a umělců představených na výstavě. "Výchozím bodem pro nás byli lidé, kteří se dostali do Terezína z Vídně a z Rakouska, ty jsme později doplnili o lidi z Československa," uvedla při úterním zahájení výstavy kurátorka Rosemarie Burgstallerová.
Autoři výstavy se snažili konfrontovat oficiální díla, která vznikla během práce vězňů v povolených táborových dílnách, s jejich osobními výtvory, které vznikaly v utajení a bez ohledu na nacistickou propagandu.
Ghettu v Terezíně velela nacistická "komandantura", která předávala příkazy Židovské radě starších, jež se starala o vnitřní chod tábora. Přes těžkosti se radě podařilo alespoň částečně zorganizovat zdravotní a sociální péči, vyučování či bohoslužby. Kulturní činnost v ghettu, zčásti tajná, dodnes představuje fenomén, který nemá obdoby. Možnost "samosprávy", jakož i fakt, že Terezín nebyl vyhlazovacím táborem, však nacisté využili zvláště koncem války k nechvalně známé propagandě.
Expozice nazvaná Srdce těžké jako olovo podle verše básnířky Ilse Weberové, která byla v Terezíně vězněna a jež zemřela v roce 1944 v Osvětimi, potrvá do poloviny prosince.
Celkem terezínským ghettem prošlo asi 155 tisíc mužů, žen a dětí, z toho asi 75 tisíc z Čech a Moravy, na 40 tisíc z Německa, 15 tisíc z Rakouska a další ze Slovenska, Maďarska, Nizozemska, Dánska a dalších zemí. Transporty odešlo více než 87 tisíc lidí, kteří poté skončili ve vyhlazovacích táborech.
