Velikonoce, to nejsou jen pomlázky, kraslice, mazance nebo jidáše. Jedním z jejich hlavních symbolů je i kříž. A jak by ne, jde o církevní svátky, které se bezprostředně vztahují ke konci Kristova pozemského života. Kříž měl sice velký symbolický význam vždycky, ale právě křesťanství mu dalo nový „ideo-politický" obsah, a tak se není čemu divit, že se Ukřižování i samotný kříž staly jedním z nejčastěji umělecky zpracovávaných motivů vůbec.
A jaké to s ním bylo v dohledné době v naší tradičně bezbožné zemi?
Asi největší křížový poprask způsobil v rámci své znojemské výstavy s Michalem Machatem parealista Martin Velíšek se svým obrazem Ježíšek Franta. Psal se rok 1992 a moravská maloměstská hysterie šla tak daleko, že si pobouřená veřejnost a představitelé církve vynutili zakrytí některých pláten. Pravda je, že Velíškův specifický výraz, jakož i smysl pro humor nemusí sedět všem a nahý usměvavý František, který se na kříži o skoby napůl opírá, napůl na nich visí, aby každý den po šichtě slezl a dal si pár piv v hospodě na obzoru, nemusí pro každého představovat to nejideálnější ztělesnění tématu. Obraz se ztratil ve víru dějin, ale jeho reprodukci můžete potkat na obálce Irvingovy knížky Modlitba za Owena Meanyho, kterou vydalo Argo.
Křížový boom pak přinesl hlavně přelom tisíciletí. Maxima Velčovského fascinovala práce na tvaru, který na rozdíl od vysavačů nebo mixérů designéři většinou nechali ležet ladem. A tak se v roce '99 na frankfurtském Ambiente, jednom z největších veletrhů bytových doplňků, objevil Home Cross - předmět do každé domácnosti v barvě, která se dá objednat podle vzorníku. V roce 2002 navíc vznikl čtyřapůlmetrový laminátový kříž Design for Messiah, který dnes, světe div se, visí ve Sboru kněze Ambrože, úchvatném sakrálním komplexu od Josefa Gočára v Hradci Králové.
Jestli Velčovský představil prázdný redesignovaný kříž, umělecká skupina Kamera skura a Slovák Erik Binder vytvořili pro změnu z laminátu třímetrového gymnastu-Krista s charakteristickým úklonem hlavy na kruzích pověšených "z nebe", jemuž prostřednictvím videoprojekce sem tam fandí početné publikum. Svou instalaci představili na bienále v Benátkách v roce 2003. Snová atmosféra, novozákonní odkaz i posunutý význam v katolické Itálii žádné pobouření nevyvolaly, jen u nás zavařil na mediální "skandál" výtvarník Radovan Šťastný, který se prohlásil autorem nápadu. Sám podobný motiv o dva roky dříve umístil na obal desky skupiny Kryštof. Co s tím? Ví Bůh.
S křížem je prostě kříž. Je to symbol, na který nikdo nemá monopol. Už dávno se stal "veřejným majetkem". Je trendy, sexy a cool a přisvojuje si ho každý. Pravdou zůstává, že jde o silný symbol, který leccos unese, aniž by přitom ztratil na významu nebo vážnosti. Objevuje se v mnoha podobách a uplatněních, a ne všechny jsou dehonestující a špatné. Mezi ty povedenější můžeme zařadit vázu-sklenku Glass Cross od Velčovského kolegy ze studia Qubus Jakuba Berdycha z roku 2004, která by klidně mohla být i liturgickou nádobou, nebo světelné těleso z laboratorního skla Cross Light /1999/ studia Olgoj Chorchoj. A jak to bude dál? Jako vždycky. Někdo přileze ke křížku, jiný ponese svůj kříž, možná alespoň v podobě nápaditého subtilního stříbrného šperku à la "kancelářská sponka", navrženého grafickým designérem Martinem Procházkou a vytvořeného Evou Senohrábkovou dva tisíce pět let po Kristu.
Foto: Argo, Qubus, Kamera skura
