Virtuální libido, skutečná extáze a zájmová činnost - to je řetězec, který jasně určuje priority. Člověk kdyby měl člověk vybírat, jen na základě názvů výstav, měl by sice jasno v prvním okamžiku, ale patrně by se se zlou potázal. On sex asi přece jen nebude všechno, jak se občas odvážně tvrdí.
Virtuální libido a skutečnou extázi slibuje anglicky stejnojmenný projekt pražské Galerie 5. patro, ale je otázkou, co toho dokáže výstava opravdu splnit. Čtyři čeští a šest zahraničních autorů mezi nimiž nechybějí ani vetřelcoidní mág H. R. Giger nebo Annie Sprinkle, která má ze všech zúčastněných v tomto ohledu asi nejlepší kvalifikaci (byla prostitutkou, striptérkou, pornoherečkou....) mají za úkol individuálním způsobem demonstrovat svůj způsob „práce s tělem". Českou scénu zastupují třeba Josef Bolf nebo Veronika Bromová. Záměrem pak má být silný hedonistický zážitek jen mimochodem interpretovaný uměním. Je otázka jak na místě samém osvobození se od interpretace ve prospěch prožitku probíhá, ale ta výstava úplně obyčejně nedrží pohromadě. Většinou útočí na první signální a navíc prezentuje tak staré a „okoukané" práce, že by se jejich další vystavování už pomalu „mělo zakázat". K tomu se neodbytně vkrádá pocit, že minimálně z české scény tam někteří autoři výrazně scházejí, třeba Lenka Klodová.
„Kundičky" má ve svém repertoiru i František Skála, jehož výstava nazvaná příznačně Zájmová činnost otevírá novou historii Galerie Navrátil. Na od začátku března sídlí na nové adrese v pražském Karlíně a jestli bude mít u svých dalších projektů stejně šťastnou ruku na autory, jako v tomto případě, je na co se těšit. Skálova zájmová činnost se rozvíjí čím dál tím lépe. Kromě přírodnin věnuje svou pozornost i svůdné kráse nanotechnologií, nachází překvapivé souvislosti, o kterých všichni víme, jen nám jaksi unikají. Skála je dětsky hravý, ale zabývá se reáliemi z dospělého světa, a kombinace obojího bere dech. Osobní sakralita se mísí s kolektivním vědomím, poetická interpretace s kabaretním nádechem nepostrádá mrazivé zrnko pravdy. Duchampovské objekty představují různé osudy a výstava, která nemá daleko k muzeálním expozicím, může vzbuzovat různé emoce a stavy v široké škále od smíchu k sebezpytu. Vzpomínka na otce skrze hračku, pozůstalost v kontejneru, grimasy před zrcadlem, vězení pro duše nebo domov důchodců pro vysloužilé opuštěné peněženky, to vše se v nedávné době dostalo do Skálovy sféry zájmů, ale oči to může otevřít každému.
Foto: Galerie 5. patro a Galerie Navrátil
