Pavel Dias, legenda české reportážní fotografie a o generaci mladší americký fotograf Bill Jacobson, dva umělci rozdílných životních zkušeností i tvůrčího přístupu, vystavují v galerii Langhans.
Diasovu retrospektivu připravila Galerie Langhans u příležitosti jeho sedmdesátin. Padesát vybraných snímků zastupuje devět tematických celků a symbolicky odkazuje k završeným padesáti letům autorovy tvorby. Na výstavě vidíme, jak Dias zaznamenal život města i vesnice v Československu 50. až 80. let, Paříž osmašedesátého, svět koní a lidí, kterým byl vždy fascinován, ať už dokumentoval koňské dostihy v Ascotu nebo mongolské pastevce.
V polovině devadesátých let vytvořil cyklus ukazující současnost bývalých koncentračních táborů.
| Pavel Dias (*1938) |
| Brněnský rodák vystudoval v šedesátých letech uměleckou fotografii na FAMU, kam se po revoluci vrátil jako pedagog. Hned od jeho založení v roce 1959 pracoval pro oblíbený týdeník Mladý svět, fungující tehdy alespoň nakrátko jako platforma nedogmatické reportážní fotky. Pavel Dias se nevyhýbal ani reklamní fotografii, z jeho popudu vznikl na zlínské Univerzitě T. Bati ateliér reklamní fotografie. Vedle tvorby na zakázku paralelně vytvářel autorské fotografické soubory, které překvapují nebývalou rozmanitostí témat i zachycených míst. |
Diasovy fotografie ze všeho nejvíc vypovídají o člověku a jeho prostředí, nejde mu o technicky precizní fotografii, nerespektuje kompoziční pravidla, své snímky neořezává. Předností jeho děl je autentičnost, způsob, jak dokáže zachytit daný okamžik. Jako bychom se ocitli přímo na místě děje, osoba fotografa mizí a zůstává jen výsek skutečnosti.
Tímto přístupem se Dias řadí mezi vyznavače tzv. humanistické fotožurnalistiky, tak jak ji jako styl světoznámé zpravodajské agentury Magnum reprezentovali i její zakladatelé Robert Capa a Henri Cartier-Bresson.
Funny, cry, happy
Druhá část expozice je věnována dílu Američana Billa Jacobsona. Tento, ve světě už dobře etablovaný umělec, jehož práce jsou zastoupeny například ve sbírkách Guggenheimova muzea a Metropolitního muzea v New Yorku, se v 80. letech živil jako profesionální fotograf newyorské výtvarné scény, od té doby se soustředí už jen na vlastní tvorbu. Velký ohlas vyvolala například série snímků Interim Portraits (1992-1994), která je autorovou reflexí života s nemocí AIDS, která postihla několik jeho přátel.
Langhans vystavuje Jacobsonovy rané a nepříliš známé práce ze 70. let a snímky ze souboru Funny, cry, happy (2004-2006), které, na rozdíl od časných černobílých snímků spjatých s realitou umělcova okolí, pracují s detaily objektů, krajiny, architektury a věcí, jež zůstávají na okraji našeho zájmu. Kontury barevných výseků často zůstávají rozostřené, z fotografií připomínající spíše obrazy vyzařuje zvláštní melancholie.
Pokud bychom zjednodušeně Diase označili za realistu, pak Jacobsona nejspíš za symbolistu. Kurátor David Korecký zvolil netypický, ale zdařilý koncept dvou paralelních výstav.
Přehlídka děl dvou význačných fotografů je v galerii Langhans k vidění do počátku března.
Foto: Galerie Langhans
