Jeho jasnost Hans Adam II. kníže lichtenštejnský osobně přijel na zahájení výstavy Klasicismus a biedermeier z knížecích lichtenštejnských sbírek, která začne 5. května ve Valdštejnské jízdárně v Praze.
Už to je - stejně jako celá výstava - unikátní, diplomatické styky mezi oběma zeměmi byly obnoveny teprve loni. Spory panovaly kolem českého majetku významného šlechtického rodu.
Kníže se nejprve na tiskové konferenci novinářům omluvil za to, že už neumí česky, jako třeba ještě jeho otec, který opustil republiku teprve v roce 1938. Přesto vnímá celou akci jako návrat do velmi blízké země, se kterou je jeho rodina úzce spjata už od 13. století. Mezi tradiční "rodinná" místa patří především moravské zámky Lednice a Valtice, oba patřily Lichtenštejnům až do roku 1945, v Praze zase tkví úplný počátek knížecích sbírek.
Výstava vznikla za mimořádných podmínek na základě spolupráce Lichtenstein Musea ve Vídni a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jestliže se běžně na přípravě podobných projektů pracuje až dva roky, tady se jednalo jen o několik měsíců. Zadání tohoto „projektu dobré vůle" přišlo v listopadu minulého roku.
Biedermeier odráží životní styl první poloviny 19. století, jde o měšťanskou obdobu empíru, šlechtického stylu odvozeného z klasicismu. Už v době kdy byl moderní byl napadán pro svou líbivou idyličnost a později se stal synonymem pro pojmenování šosáckého nevkusu. Dodnes má ovšem spoustu přívrženců a spolehlivě oslovuje široké masy. Svou šanci dokázat to má i teď, a to až do 17. října. Že to není ani zdaleka vyloučená věc, ukazuje úspěch výstavy biedermeieru v českých zemích, kterou před dvěma lety připravilo právě UPM.
Projekt je koncipován v těsné souvislosti s lichtenštejnským rodem. Otevírá ho právě rodinná portrétní galerie, ale příležitost zaskvět se dostane i panství knížecího rodu nebo předměty denní potřeby, třeba výběr z bohatě zlaceného jídelního a desertního servisu, který byl pro slavný rod vytvořen císařskou porcelánovou manufakturou ve Vídni v původním počtu dvou set devadesáti osmi kusů.
Přestože je značná pozornost věnována užitému umění, prim samozřejmě hraje umění volné. Zastoupeni jsou snad všichni významní malíři své doby - Peter Fendi, Friedrich von Amerling, Johann Baptist Lampi nebo Ferdinand Georg Waldmüller. V rámci sochařství vládne především hlavní představitel italského klasicismu Benátčan Antonio Canova, který je na výstavě zastoupen hned několika mramory, například skvělou bystou princezny Leopoldiny zobrazené jako Venuše.
Výstava je rozdělena do přehledných tematických celků mezi nimiž nechybějí ani - antický mýtus, estetické znovuobjevení Itálie, krajinomalba nebo opulentní květinová zátiší malovaná tu na plátno tu na rozměrné porcelánové desky. Divák tedy nepřijde o žádnou z biedermeierovských atrakcí - ať už jsou to rozkošné dětské portréty, idylické žánrové obrázky, které sem tam pableskují koketním erotismem nebo pastýřské scenérie rámované dramatickými pohledy na alpské ledovce. Samozřejmě, že pro někoho bude tahle výstava sladká jako ten pověstný cumel, ale to prostě k biedermeieru patří.
Foto: Knížecí lichtenštejnské sbírky, Vaduz - Vídeň
