Jeho kresby pro New York Times chválili Salman Ruhdie i Umberto Eco a ke každé nové knížce mu blahopřeje Hilary Clintonová. Výtvarník a spisovatel Petr Sís letos získal ilustrátorskou "Nobelovku", Cenu Hanse Christiana i ocenění českého ministerstva kultury. Jeho nejnovější kniha Ptačí sněm právě míří na pulty světových knihkupectví.
Darwin, Kolumbus, Galileo, Mozart... S kým z těch velkých mužů historie, jejichž životopis jste zpracoval do knížky, vám bylo nejlíp?
S Galileem. Tam jsem mohl použít básnickou licenci, spousta věcí kolem jeho života je nejasná, mohl jsem si to upravovat podle sebe. Dodneška jsem pyšný na to, že to bylo o něčem, co je podstatné. Kolumbus je taky podstatný, ale v Americe mi říkali, že uvažuju jako Evropan, který Kolumba vnímá jako vítěze. V Americe ho berou mnohem víc kriticky a je fakt, že jeho cesta odstartovala největší genocidu v dějinách lidstva. To je kapitola, která se tady v dějepisu neučí.
Vaše nejnovější knížka Ptačí sněm je prezentovaná jako první knížka pro dospělého čtenáře, v čem je jiná?
Já bych řekl, že se neliší. Joachim Dvořák z nakladatelství Labyrint říká, že je to knížka pro lidi, kteří myslí, a je jedno, jestli jsou to dospělí, nebo děti. I na pražský křest přišla řada lidí s dětmi, u mých knížek neplatí žádné "pro čtenáře od 12 let". Jsou to knížky, ze kterých může čerpat každý, komu se nějakým způsobem zalíbí.
Kde už všude vyšla?
V Americe, v Česku, Německu, Francii. Má vyjít v Číně a v Japonsku. Teprve uvidím, jak na ni budou po světě reagovat. Důležité pro mě je, že se líbí v oblasti bývalé Persie a v Íránu. Azar Nafisiová, autorka Lolity v Teheránu, mi říkala, že to je pro ně obrovská pocta, že je to legendární literární dílo, které všichni znají. Příběh učence Fariduddína Attára, který žil na přelomu dvanáctého a třináctého století v severovýchodní Persii, je paralelou lidského života a celoživotního hledání. Od nakladatele jsem měl neomezený čas a skutečně jsem práci prožíval, ptáci v tom příběhu putují za svým králem přes různá údolí, cestou umírají nebo se vrací, protože ztrácejí naději, to je jako v lidském životě. Konfrontoval jsem to se svými životními pocity, což bylo docela náročné.
Jaký je pocit udělat tu poslední tečku?
To nevíte, že už je poslední. Když pracuju, mám pocit, že je pořád co dodělávat. Spíš je naopak divné, když už knížku odevzdám, to skutečně přijde moment nějaké prázdnoty, kdy do toho už nemůžu zasahovat, protože je knížka v tiskárně. Ale když přijde hotová, mám vždycky nádhernej pocit.
* Proč Američané nepřijali jeho knížku o Darwinovi?
* Jak vypadala nekonvenční výchova jeho otce, režiséra Vladimíra Síse?
* Proč dnes nevlastní autorská práva k plakátu k slavnému Formanovu filmu Amadeus?
* Proč se na něj zlobila babička?
* Jak to chodilo v redakci New York Times, se kterou sedmnáct let spolupracoval?
* A co říkají jeho děti, když uvaří česká jídla?
Na tyto a další otázky najdete odpověď v novém čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 11. června 2012.
