Jan Kaplický je sice na nejlepší cestě stát se legendou, ale na osud jeho českých projektů z posledního období to nemá prakticky žádný vliv. A tak architekt, o němž se s oblibou říká, že předběhl svou dobu, i rok po své smrti čeká na budoucnost. Jestli někdy přijde, to je otázka. Zatím to vypadá, že doma nebude prorokem ani on.
Ale v jeho případě to není žádná novinka, vždyť jeho anglické studio Future Systems na svou první relativně velkou veřejnou realizaci čekalo dlouhých dvacet let. Nakonec se jí stala stavba Lord´s Media Center v Londýně, mediálního centra na kriketovém hřišti, za kterou Kaplický v roce 1999 získal Stirlingovu cenu. Ale s přijímáním svých projektů to neměl lehké ani potom. I jeho asi nejslavnější realizace - taktéž oceněný obchodní dům Selfridges v Birminghamu z roku 2003, která dnes neodmyslitelně patří mezi ikony organické architektury, byla jedním z průzkumů veřejného mínění vyhodnocena jako nejošklivější stavba Británie. Konec konců i projekt jeho pražské chobotnice ocenila Královská akademie umění a všichni víme, jak to s ním vypadá.
V rodných Čechách měl Kaplický „rozjednáno" hned několik dalších projektů, ale už je, bohužel, vytvořit nestihne. V červenci 2009 mu uspořádalo velkou retrospektivu londýnské Muzeum designu. V italské Modeně se staví jeho Muzeum Enza Ferarriho, což je poslední projekt, který bude s jistotou dokončen. Stát má za dva roky a dohlíží na něj Kaplického spolupracovník Andrea Morgante.
A co v rodných Čechách? Skoro nic. Galerie Zdeněk Sklenář v dubnu 2009 připravila podle Kaplického návrhu výstavu Josef a Josef, svéráznou poctu otci Jana Kaplického koncipovanou jako imaginární setkání dědečka se svým vnukem. Na český trh dorazila Kaplického kolekce nádobí od Alessi. Budova knihovny dál slouží jako politické téma, tentokrát pro Jiřího Paroubka a Davida Ratha. Na podporu knihovny vznikla dokonce iniciativa, která se chce stát politickou stranou. Má všeříkající název Blob, jenže po jejím prohlášení o vzniku se nad ní v podstatě zavřela voda. Práva na projekt knihovna navíc ztratila už na začátku loňského března. Připadnou dědicům, ale dědické řízení ještě není ukončeno. Jestli budova někdy vůbec spatří světlo světa, je otázkou.
Lépe to nevypadá ani s dalšími reinkarnacemi Kaplického staveb. Ty ke všemu většinou existují jen ve formě vizuální studie, která má k prováděcímu projektu daleko.
Českobudějovická koncertní hala Rejnok, nad níž si vzala patronát architektka Eva Jiřičná, je teprve ve fázi schvalování změny územního plánu. Ta by měla skončit snad do konce léta. Výstavbu rezidenčního areálu u Prahy, kde mají stát od Kaplického vila a klub nazvaný Volavka, zdržela krize. Na místě se zatím řeší infrastruktura. Oba Kaplického objekty jsou zařazeny až do třetí etapy stavby, takže by světlo světa mohly spatřit nejdřív v roce 2013. Jiné to zřejmě nebude ani s avizovanou vilou Slimák v Babicích nedaleko Brna.
Takže ten, kdo by přece jen rád viděl v Čechách nějakou Kaplického architektonickou realizaci na vlastní oči, je stále odkázaný na jeho poslední práci před emigrací - jednoduchou, svépomocí budovanou Dvořákovu vilu v Praze na Dobešce. Ostatní projekty stále čekají na budoucnost. Snad se dočkají.
Foto: Robert sedmík a Jan Zatorsky
