Jedním z magnetů sedmého ročníku berlínského bienále současného umění, které se dnes otevřelo návštěvníkům, měl být projekt českého výtvarníka Martina Zeta. Chtěl pro něj shromáždit tisíce knih kontroverzního německého politika a po skončení přehlídky 1. července je zničit.
Z jeho projektu však zbylo jen miniaturní torzo a bouřlivé debaty okolo původního záměru. Předmětem diskusí je i samo letošní bienále, které podle komentátorů spíše než umění prezentuje politický aktivismus.
Pro Zetovu plánovanou instalaci organizátoři vyhradili celou jednu místnost berlínské galerie Kunst-Werk. Český výtvarník do ní chtěl vměstnat 60 tisíc výtisků publikace Thila Sarrazina Německo páchá sebevraždu, v níž se bývalý člen vedení německé centrální banky a sociálnědemokratický politik kriticky vyjadřuje k vlivu přistěhovalců na německou společnost, čímž v Německu vyvolal velké, převážně odmítavé polemiky.
Zet zamýšlel nashromážděné knihy "použít jako aktivní nástroj, který lidem umožní vyjádřit svůj názor" a nechat je poté "recyklovat na dobrý účel". U Němců však narazil na odpor a dostalo se mu přirovnání k nacistickému pálení knih. Od veřejnosti nakonec obdržel pouhé čtyři výtisky, které připevnil zrezlou železnou tyčí do výklenku bíle vymalované místnosti spolu s jedním českým exemplářem. Na protější stěně visí obrazovka přehrávající dokument, v němž český umělec vysvětluje smysl svého projektu.
"Abych byl upřímný, neměl jsem přesnou představu, co jsem chtěl udělat. A ta výzva byla nakonec mnohem zajímavější než ta samotná instalace. Nešlo ve skutečnosti o určitý počet knih, které jsem chtěl mít. Šlo mi o to vyvolat diskusi," řekl Zet u příležitosti zahájení bienále německému rozhlasu, který výsledek projektu označil za fiasko.
Debaty vyvolává celá akce, která se v Berlíně koná jednou za dva roky a je považována za jednu z nejdůležitějších přehlídek současného umění v Německu. Postaral se o to už výběr letošního kurátora, kterým se stal polský provokativní umělec Artur Zmijewski. Shromáždil pro ni díla pestré směsice mezinárodních tvůrců s politickým poselstvím. "Hledali jsme takové umění, které pojednává o efektivním procesu proměny a má tak trvalý vliv na realitu," vysvětlil Zmijewski svůj koncept, který podle něj "otevírá prostor, ve kterém se může odehrávat politika".
V galerii Kunst-Werk je proto k vidění například obří klíč od skupiny palestinských uprchlíků, kteří symbolicky vyjadřují svou touhu po návratu do vlasti, jenž je jim zapovězen. Běloruská umělkyně Marina Kapruškinová zase vytvořila noviny, v nichž líčí diktaturu ve své zemi. Součástí přehlídky jsou i členové hnutí Okupujte Berlín, kteří obsadili přízemí jedné z budov galerie.
Právě téma masového vyjadřování odporu je zpodobněno v celé řadě prezentací. Patří k nim i snímek rakousko-českého umělce Davida Rycha, který zachytil protiromské demonstrace v Česku.
Sám Zmijewski se na bienále představuje svým videofilmem Berek, v němž skupina veselých naháčů běhá uvnitř plynové komory a sklepením bývalého koncentračního tábora. Historickou paralelu s nacismem použil také další polský umělec Lucasz Surowiec ve svém projektu Berlín-Březinka, v jehož rámci nechal po německém hlavním městě zasadit 320 bříz pocházejících z okolí válečného vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka.
V německých médiích si koncept sedmého bienále vysloužil značnou kritiku. Podle berlínského deníku Der Tagesspiegel "grandiózně ztroskotává" ve svém záměru udělat z prezentovaných děl umění. Server hna.de zase napsal, že je to "spektákl bez inspirace". Časopis Der Spiegel už předem upozornil, že by veřejnost neměla s touto přehlídkou spojovat falešná očekávání. Mnoho pozvaných umělců podle něj "nejsou žádnými umělci nebo se za ně nepovažují" a Zmijewskému jde o to, "ukázat umělecké scéně, že je zbytečná".
