Vůbec poprvé v Praze vystavuje fotograf Miroslav Tichý, enfant terrible české fotografie, který v posledních letech získal mimořádné uznání v zahraničí. V jeho osmdesáti letech se mu dostalo nečekaného úspěchu a slávy, kterou však odmítá a o své výstavy se nezajímá.
„Tichý nehledá to, co je krásné, pěkné, zábavné, malebné či folklórní: hledá to, co je pravdivé. A ve svém peripatetickém umění pravdu potkává na každém kroku... V tom je síla Tichého děl." píše Gianfranco Sanguinetti o fotografiích Miroslava Tichého, které jsou od 15. prosince do 6. března k vidění na Staroměstské radnici.
Tichý se původně věnoval malbě, avšak od konce šedesátých let dvacátého století se zaměřil na fotografické snímky, jež vytvářel prostřednictvím vlastnoručně vyrobených fotoaparátů. Koncem 40. let studobval na AVU v Praze, ale svůj život prožil v Kyjově u Brna.
Bezprostředním okolím byl vnímán spíše jako podivín a svým nekonformním a rebelským životním stylem se izoloval od společenských struktur. Vůči okolnímu světu se vymezoval především jako fotograf - pozorovatel. Hledáčku jeho fotografií dominuje žena, která je leitmotivem jeho tvorby. Tichý pořídil tisíce fotografií žen - snímal je na koupalištích, v obchodech i na ulicích. Až obsedantní zaujetí tímto tématem a smyslově erotická komponenta jsou také důvodem některých jednostranně „voyeurských" interpretací jeho díla. Tichého snímky však nevypovídají jen o ženách, jsou autentickou výpovědí své doby, která je díky autorově úhlu vidění a senzibilitě opředena nezaměnitelnou aurou.
Výstava, kterou Galerie hlavního města Prahy pořádá v prostorách druhého patra Staroměstské radnice, je ojedinělá svým rozsahem a koncipovaná formou jednotlivých tematických vhledů do díla. Návštěvníci mohou zhlédnout fotografie ze soukromých evropských sbírek (Praha, Paříž, Berlín, Londýn) Gianfranca Sanguinettiho, Juliho Susina, Maxima Fedorowského a Georga Philippa von Pezold. Klíčovou roli v iniciaci a realizaci výstavního projektu GHMP zaujímá Gianfranco Sanguinetti, nekompromisní charismatická osobnost s poněkud skandálním literárním a politickým curriculem, který je autorem eseje knihy Miroslav Tichý aneb Podoby pravdy, speciální publikace vydané nakladatelstvím Kant při příležitosti výstavy s katalogem všech vystavených fotografií. Výstavu GHMP lze proto interpretovat také jako „výbušný" výsledek setkání dvou 
osobností kacířské reputace: velkého fotografa Miroslava Tichého a bývalého situacionisty Gianfranca Sanguinettiho. Oba jsou známější v zahraničí než
v České republice. Jako by se jejich cesty musely neodvratně zkřížit už pro originalitu a radikalitu jejich přístupu k věcem a ke světu. Dílo Tichého podnítilo Sanguinettiho pronikavé briskní postřehy o umění a naší době, které mohou vyvolat diskuzi i polemiky, ale nenechávají čtenáře lhostejným. Fotografie Tichého, prezentované poprvé na této výstavě v Galerii hlavního města Prahy, jsou výsledkem přísného výběru, který upřednostňuje výmluvnost symbolů, jimiž je dílo Tichého protkáno a které jsou dle Sanguinettiho klíčem k jeho umění.
