Ženská hysterie, Newyorčan z Bostonu a bourák na kusy
20.11.2009 08:30
Dívčí válka pokračuje už trochu dlouho a tentokrát navíc lehce hystericky. V Praze se představuje další newyorský umělec, tentokrát je z Bostonu. Radim Labuda si za peníze, které dostal za Cenu Jindřicha Chalupeckého, koupil v Anglii auto, aby ho v Česku rozřezal na náhradní díly a prodal. To jsou věci.
Únavná dívčí válka
Další zbytečná výstava „ženského umění" tentokrát pod názvem Female hysteria je k vidění v Galerii S. V. U. Mánes Diamant. Jejími hlavními protagonistkami jsou Alena Kupčíková, Petra Šimková, Ivana Štanclová, Markéta Korečková, mladé ženy, které kromě pohlaví, které se občas jakoby mimochodem projektuje do jejich prací, evidentně nic nespojuje. Jedna už skoro deset let lepí „schieleovské" aktíky z chloupků z intimních míst a kromě obvyklých ženských, tentokrát nasadila i mužské a zvířecí srst. Druhá staví na odiv svou dekorativní rukodělnost a z dětsky nakreslených kundiček „odvážně" poskládá pozadí obrazu zatímco jiný „vyšvihne" ze šťourátek na čištění uší. Ani fotografické prolínačky a popartově pojímané instalace nenadchnou. Výstava je dobrá snad leda tak k „pošimrání v zádech" starší generace návštěvníků nebo jako rozbuška veřejného pobouření na českém venkově. O to úděsnější je pomyšlení, že má několik hned zastávek a k vidění bude i v Ostravě nebo Českých Budějovicích.
ČTĚTE TAKÉ: Děti na krku, létající prkna a pomník postavený penězům
Jak do Prahy Newyorčan z Bostonu přišel
Pražská galerie Dvorak Sec Contemporary pokračuje v představování mladých tipů z New Yorku. Po Daně Bell je tady další malíř, tentokrát třicetiletý Sean Micka. Jeho příslušnost k newyorské scéně ovšem tentokrát vyznívá trochu paradoxně. Možná má v „občance" trvalé bydliště opravdu v New Yorku, ale narodil se, studoval i vystavuje téměř výhradně v Bostonu. Podobně jako jeho předchůdkyně vyznává chladný odosobněný styl dekorativní malby, která se v jeho případě pohybuje na pomezí hyperrealismu a abstrakce. Možná to zní na první poslech jako blábol, ale Micka k tomu ještě „zkoumá prostor mezi kontrastujícími modely malby a plastiky", jinými slovy zabývá se „kacířskou" myšlenkou, že jeho plátna jsou zároveň plastikami. Vytváří proto série malovaných monochromů v čistých barvách s naznačeným 3D efektem nebo třeba malované „muchláže" látek s abstraktním vzorem, tady například černo-bíle pruhovaných. Drapérie, která leží na podlaze galerie, je nedílnou součástí instalace a slouží zároveň jako odhalená pointa Mickova konceptu. Jeho op-art je efektní a i když v podstatě vizuálně nepřináší nic nového, své příznivce si skoro určitě najde.
Auto jako fetišisticko-sociální střelka
Radim Labuda získal loni Cenu Chalupeckého a tak odjel do Anglie a za vyhrané peníze si koupil auto. Co auto - na naše poměry pořád bourák, konkrétně Rover 75, káru, které se prý někdy říká Jaguár chudých. Labuda ji přivezl do Čech po vlastní ose a dobře udělal. Projel se, prožil si své osobní road movie a navíc si vytvořil entrée pro další show. Konkrétně veřejné rozřezání a demontáž vozu na náhradní díly za účasti příznivců kultovní značky, jejíž výrobce zkrachoval a firemní know how se ne nepodobným způsobem přesunulo do Indie a Číny. Labuda celý proces parafrázoval, včetně toho, že součástky prodal za to, co mu kdo nabídl, tedy za jakési dobrovolné všimné. Výstava v Galerii Václava Špály rekapituluje předchozí dvě fáze projektu a také na ně prakticky navazuje. Součástí instalace nejsou jen videozáznamy cesty a "rozčtvrcení" vozu, které občas vyvolává lehce masochistické mrazení, ale i po dílech pečlivě zabalený zbytek auta, který je stále k dispozici. Labuda svým projektem otevírá zvláštní brány fetišismu, fixace, stihomamu, ale i ekonomicko-sociálních procesů, které člověk prožívá na vlastní kůži ať chce či nechce. Možná i proto si nechal logo mrtvé značky vytetovat. Navíc to byl určitě fajn výlet.
Foto: Alena Kupčíková, Dvorak Sec Contemporary a Galerie Václava Špály
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.