Elly a Oskar Oehlerovi mají šanci znovu vstoupit do širšího povědomí jako autoři špičkové meziválečné architektury. Vila Františka Wawerky z jejich dílny je ale na pokraji nevratné zkázy.
Kdyby manželé Elly a Oskar Oehlerovi dostali více času, mohli dát novou architektonickou tvář nejen severní a střední Moravě. "Nebýt tragických událostí, které se začaly odvíjet roku 1938, je pravděpodobné, že tvorba Oehlerových by se stala pro Moravu z hlediska moderní architektury a vůbec životní kultury zcela určující," říká Pavel Zatloukal, ředitel Muzea umění Olomouc, které pořádá výstavu Elly (1905-1953) a Oskar (1904-1973) Oehlerovi-Olárovi, Architektonické dílo.
"Dílo Elly a Oskara Oehlerových jsou dnes známá jen úzkému kroužku zasvěcených. A to přesto, že představuje jednu z nejkvalitnějších a nejosobitějších poloh v rámci jak předválečné, tak poválečné moderní architektury nejen v českých zemích, ale také v širším regionu," uvádí Pavel Zatloukal, jenž je také spolautorem výstavy.
Oskar Oehler pocházel z česko-německé rodiny z Přerova, Elly ze zámožné rodiny židovské z Ostravy, kde se mluvilo německy. Oba studovali na německých vysokých školách v Brně a v Praze. V době protektorátu byli nejprve pronásledováni a posléze internováni v Mnichově, Berlíně, později v terezínském koncentračním táboře. „Přežili doslova zázrakem. Zatímco Oskar se hned po válce znovu vrhl do práce, Elly se již z válečných útrap nedokázala vzchopit. Z její pětačtyřicetičlenné rodiny přežily holokaust pouze dvě sestry," konstatuje Zatloukal.
Po válce - již s počeštěným jménem - se manželům jako samostatným projektantům podařil uskutečnit jen zlomek jejich návrhů a pak, když našli zaměstnáni ve státních projekčních ateliérech, museli opustit doménu své tvorby - rodinné domy. Elly předčasně zemřela v roce 1953, Oskar emigroval v roce 1971 za dcerou do Rakouska, kde také v roce 1973 zemřel.
Příprava současné výstavy trvala několik desetiletí, protože většina archivních materiálů se ztratila. Souhrnné publikování díla Oehlerových připravovali Pavel Zatloukal s Vladimírem Šlapetou již od poloviny osmdesátých let. Velkou zásluhu na současném zpracování a publikování tvorby manželské dvojice mají podle Zatloukala také Andrea Jakubcová a Jakub Potůček, historici umění z Muzea umění Olomouc.
Opuštěná vila chátrá
Autoři výstavy upozorňují, že momentálně hrozí akutní nebezpečí jedné z nejzajímavějších staveb, kterou manželé Oehlerovi vytvořili. Dům Františka Wawerky v Lipníku nad Bečvou byl dokončen v roce 1937, jeho majitel, dědic lipenské továrny na stavebniny a obráběcí stroje, v něm prožil jen deset let - po znárodnění byla rodina vystěhována do Přerova.
Znárodněný dům byl v roce 1958 necitlivě adaptován a jeho následné chátrání nezastavil ani rok 1989. Manželé Wawerkovi restituovanou vilu vzhledem ke svému věku nabídli městu, to však dar odmítlo. Nakonec dům koupilo vedení bývalé Wawerkovy továrny, v současné době Strojtos Lipník. Majitelé si zadali projekt na rekonstrukci u pražského architekta Olega Hamana, oprava ovšem záhy ustrnula a opuštěná vila chátrá dál, a to přesto, že byla ministerstvem kultury prohlášena kulturní památkou.
„Národní památkový ústav má přitom jediný nástroj, jak vlastníka přimět k řádné péči o vilu: finanční sankci. Tento nástroj se však příliš nepoužívá a problematická je také jeho efektivita. Zkáza vily Františka Wawerky, kterou odborníci považují za středomoravskou obdobu slavné brněnské vily Tugendhadt, je tedy nanejvýš pravděpodobné," uvádějí pořadatelé výstavy architektonického díla manželů Oehlerových.
Foto Muzeum umění Olomouc
