Česká centra se v příštích letech více zaměří na prezentaci českých exportních značek, což by jim mělo přinést více finančních prostředků na jejich hlavní cíl - propagaci české kultury v zahraničí. V budoucnu by tak mohla přibýt i další pobočka v jihokorejském Soulu. Česko je tam momentálně nesmírně populární díky televiznímu seriálu Milenci v Praze. Řekl to dnes generální ředitel ČC Michael Pospíšil.
V současné době čítá síť Českých center 21 poboček na třech kontinentech. Soustavná propagace českého filmu, designu, hudby, umění, módy a literatury se odehrává v řadě světových metropolí včetně New Yorku, Berlína, Paříže, Vídně, Moskvy či Tokia. Za rok 2010 Česká centra samostatně či ve spolupráci s dalšími institucemi uspořádala více než tři tisíce akcí, jež přilákaly zhruba 1,7 milionu návštěvníků.
"Zatímco náš rozpočet klesá, návštěvnost center po světě stoupá. Všechna centra však zatím mají vyrovnané rozpočty a drží se v černých číslech," uvedl Pospíšil a dodal, že případné "díry" v rozpočtech budou v dalších letech centra řešit i užší spoluprací s českými výrobci a značkami exportního charakteru. "Pokud k nám v zahraničí přijde někdo, kdo bude potřebovat navázat obchodní styk s českou firmou a v místě nebude jiná česká agentura, budeme se snažit jim kontakt zprostředkovat," vysvětlil Pospíšil. V uplynulých letech centra, jež jsou příspěvkovou organizací ministerstva zahraničí, opustila pobočky v Košicích a v Buenos Aires.
Ředitel Pospíšil se však nevzdává plánu, že by česká kultura měla nově zastoupení v jihokorejském Soulu. Nejen že si tam Korejci postavili věrnou a funkční kopii Staroměstského orloje, ale "Česko je tam nesmírně populární díky televiznímu jihokorejskému seriálu Milenci v Praze. Česko navštíví téměř sto tisíc Korejců ročně a díky tomu byla posílena letecká linka mezi Soulem a Prahou," dodal Pospíšil. Propagace kultury v zahraničí tak má podle něj i nesporný pozitivní vliv na ekonomiku.
Většina ředitelů jednotlivých center se shoduje na tom, že prezentovat českou kulturu se sice v uplynulých dvou letech poměrně dařilo, ale přilákat návštěvníky a propagovat jejich akce přes tamní média není nijak jednoduché, zejména pak ve světových metropolích. "V Paříži se denně konají desítky kulturních akcí a obdobných zahraničních center je tam 46. Navíc Francouzi jsou sice velmi kulturní, ale o zahraničí toho příliš nevědí," řekl ředitel Českého centra v Paříži Martin Jan Bonhart. Týdně jeho pobočka pořádá tři až čtyři akce - pondělí patří filmům, pátky jazzu. "Naší výhodou je, že sídlíme ve vyhlášené umělecké čtvrti Saint Germain. Jednotlivé akce v průměru navštíví padesát lidí, koncerty až sto padesát," dodal Bonhart.
Důležitost umístění centra pak potvrzuje i ředitelka centra v New Yorku. "Před zhruba třemi lety jsme se přestěhovali z lukrativní Madison Avenue do sídla České národní budovy, jež je v místě, které není tak výhodné. Rozhodně k nám nikdo nezabloudí. Počet návštěvníků tak klesl, ale nyní už zase stoupá," uvedla Pavla Niklová. Zároveň dodává, že nová budova jim poskytla vlastní galerijní prostory a kino. V letních měsících pak centrum může pořádat promítání filmů na střeše.
"Nejvíce se nám daří právě s českým filmem. Často nám ani nestačí kapacita. Velký zájem vzbudil například dokumentární snímek Český sen. Úspěšná byla také výstava českého domácího umění ze 70. let - předměty z chemlonu či zátek od piva, které si tehdy Češi vyráběli. To Američany přímo nadchlo," doplnila Niklová. A právě autentické a originální projekty mají podle ní největší šanci na úspěch.
Jedním z nejmladších center je to v Tokiu. Jeho ředitel cílí zejména na výtvarné umění a design. "Japonské publikum je specifické a náročné. Má vyhraněný vkus a pozná kvalitu. Velmi, velmi populární tam je samozřejmě česká vážná hudba, na kterou se však specializují jiné agentury," řekl Petr Holý, kterému se daří i úzce spolupracovat s japonskou kabelovou televizí a propagovat tak chystané akce.
Právě propagace projektů je přitom velmi náročná a drahá. Centra proto využívají zejména sociálních sítí či webových stránek a také úzce spolupracují s dalšími zahraničními i lokálními institucemi. Oslovení ředitelé se rovněž shodují na tom, že největší ohlas má v zahraničí český film, design a výtvarné umění. Oblíbený je například filmař a výtvarník Jan Švankmajer.
