V některých obcích na jihovýchodě Portugalska je nedostatek katolických kněží takový, že tam četné ženy, prosté věřící, samy slouží nedělní mše. Cílem je oživit náboženský život v komunitách, jejichž členové stárnou, ale které jsou otevřeny změnám.
V malém kostelíku v Carrapatelu, obci o čtyřiceti domcích nad vinicemi u městečka Reguengos de Monsaraz, káže Claudia Rochová v černém oděvu a v teniskách tuctu věřících, převážně starých žen. Jednatřicetiletá žena v kožené vestě si odložila mobil na lavici v první řadě a fundovaně vede bohoslužbu při nedělním shromáždění bez kněze. Po modlitbách a liturgických zpěvech sama vykládá biblické texty, podobně jako kněz.
Na závěr obřadu uděluje svátost oltářní jako při mši, jen hostie, které podává věřícím, předtím požehnal farář. Nepije ani víno představující Kristovu krev.
"Kdybych tu nebyla, kostel by zůstal zavřený. Nezáleží na tom, zda jsem žena, jáhen nebo kněz. Důležité je, že tady je někdo, kdo udržuje pouto s farářem, i když zde není přítomen," vysvětluje. Tato sociální pracovnice, rozvedená a bezdětná, patří ke skupině 16 laiků tvořené osmi muži a osmi ženami, které si vybral kněz Manuel José Marques, aby mu pomáhali pravidelně sloužit mše v sedmi farnostech, které má na starosti.
"Může se to zdát zvláštní a nové, my ale nepřicházíme s ničím revolučním. Jde o nástroj, který obsahují církevní předpisy už dlouho pro takové případy, kdy je to naprosto nezbytné," říká sedmapadesátiletý kněz.
Obavy Vatikánu
Takové bohoslužby bez vysvěcené osoby, kterým katolická církev říká "nedělní shromáždění bez přítomnosti kněze", se konaly v různých zemích, od Německa po Francii přes Švýcarsko, Portugalsko, Nizozemsko, Spojené státy či Kanadu. Praxe vznikla v 80. letech kvůli nedostatku kněží.
Vatikán a četní církevní činitelé však odmítají takové bohoslužby podporovat z obavy, že tak mše ztratí svůj původní význam.
Otec Manuel José však obavy nemá. V Reguengos de Monsaraz v regionu Alentejo, mezi městem Evora a hranicí se Španělskem, vznikla potřeba pořádat taková nedělní shromáždění před více než deseti lety, kdy tam zůstal sám s jedním jáhnem na sedm farností. Dříve tam působili tři kněží.
Obklopil se 16 věřícími, dobrovolníky různých profesí. "Jsou to lidé, kteří mají zkušenost s vírou, setkali se s Kristem a umějí o tom mluvit," říká kněz a upřesňuje, že mezi muži a ženami nijak nerozlišuje.
Rovnost a otevřená společnost
Ženy se osvědčily i v dalších venkovských oblastech Portugalska, kde je podle církevních odhadů 88 procent z deseti milionů obyvatel katolického vyznání. Na 4400 farností tam připadá jen kolem 3500 kněží.
Papež František loni v srpnu založil výbor, který má studovat roli žen-jáhnů na počátku křesťanství. A i když odmítl, že by otevíral cestu ženám-jáhnům, jeho krok je stejně pojímán jako možné historické otevření církve ženám.
"Žijeme v otevřené společnosti, kde rozdíly mezi mužem a ženou už nejsou tak vyhraněné jako dříve. Rovnost žen ale neznamená, že by měly vykonávat povolání kněží," zdůrazňuje katechetka Dora Cruzová, která slouží mše v obci Campinho se 700 obyvateli.
Farníci přítomnost žen za oltářem schvalují. "Ze začátku nám připadalo zvláštní, aby žena sloužila mši, ale už jsme si zvykli," říká důchodkyně Angélica Vitalová. "A když je málo kněží, myslím, že by se měli ženit, vždyť to jsou muži jako ostatní," dodává se šelmovským úsměvem.
