Tvorba ansámblu jménem Eleanoora Rosenholm, pocházejícího z finského Pori, volně navazuje na skandinávskou tradici intimního gotického romantismu, který naposledy geniálně oživilo švédské sourozenecké duo The Knife.
Podobnost tvorby sourozenců Dreijerových a kolektivu Eleanoora Rosenholm je dána spektrem inspirací: všichni jmenovaní čerpají z okultních či mytologických zdrojů a teď už i z podobných zvukových databank, a přesto jejich tvorba zůstává dílem solitéra.
Sdílejí spolu nejen slabost pro masky - zatímco Knife se prezentují oděvy á la středověcí lékaři za dob morové epidemie, frontmance Nooře Tommile stačí papírová půlka obličeje s imitací očí -, ale také vášeň pro jakousi ponurou euforičnost a pohanskou extázi. Tepající, pochmurná a přitom oslnivá skladba Tammen Varjossa zní, jako kdyby někdo postavil taneční parket a stroboskopy uprostřed neproniknutelného hvozdu. Ostatně, právě tam zasadil svůj videoklip zakladatel čím dál proslulejšího vydavatelství Fonal, experimentální filmař a elektronik Sami Sänpäkkilä. Výsledkem je „přírodní" art-disko, na které si ráda zatančí každá hospodyňka s vražednými sklony.
Tammen Varjossa
Foto: eleanoora.com
