Západní Beethoven
02.01.2006 00:00
Íránský prezident Ahmadínedžád zakázal vysílat v médiích „západní hudbu“. To není překvapivé ze dvou, respektive tří důvodů. Zaprvé je Írán diktatura a v ní se zakazuje z podstaty věci. Zadruhé Írán skutečně není západní zemí a islámská revoluce před téměř třiceti lety byla vzpourou proti Západu, byť vedená západními prostředky, například hromadně pašovanými magnetofonovými kazetami s nahranými projevy Chomejního, které namluvil v západním exilu v Paříži. V posledních letech se Západ v Íránu poněkud rozmohl, proto je nutno plevel vytrhat.
Třetí důvod je poněkud jiný, možná, alespoň pro někoho, snad i sympatický. Některé produkty současné „západní hudby“, tu naši populární v to počítaje, jsou skutečně tak strašné, že i člověk veskrze západní si říká, že zákaz veřejného šíření těch bezduchých pazvuků a vlezlých kváků by vůbec neškodil. Západní člověk ale ví, že se s nimi musí smířit, protože takové věci se na Západě, tedy v demokracii, nezakazují z podstaty věci.
Prezident Ahmadínedžád však není žádný zjemnělý orientální estét, který chce pozvednout vkus svých poddaných. Je to pravděpodobně barbar a omezenec, ale s intuicí, jakou se jednoduší fanatici často vyznačují. Jen tak si lze vysvětlit, že zakázán má být i Beethoven. Co ten má společného se současnou „západní hudbou“, jak ji slyší islamista? Je snad také dekadentní, sexistický a nemravný? Samozřejmě že není: Beethovenova hudba je vznešená, mravná a hluboká.
Ale - je to hudba, která otevírá člověka ke svobodě, k vlastní důstojnosti, k představě, že nikdo, ani ta nejvyšší autorita, jako je Bůh, nesmí stát člověku v cestě, neboť jen on sám je svým suverénem, svým svrchovaným pánem. Beethovenova hudba, její patetická monumentalita i něžná důvěrnost, vznikala na začátku velkého pochodu „Západu“, který si to šinul přes staré, zkostnatělé a znevolňující instituce, zanechával za sebou dýmající trosky starých pořádků, a vynášela za zpěvu Ódy na radost západního člověka na světlé horizonty budoucnosti: "v náruč spějte, miliony! Zlíbat svět kéž dáno nám." Velkým tématem západního myšlení je už dlouho otázka, zda se na té cestě za „osvobozením člověka ze všech pout“ nestala kdesi chyba, zda se při tom něco důležitého, třeba krása, neztratilo. Něco, co ale zůstalo navždy v hudbě Beethovenově a dalších „stvořitelů Západu“. Ale skoro už jenom tam. Možná že to ten amúzický Ahmadínedžád trochu tuší.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.