Osobnost autora několika knih a řady filmových scénářů Zdeňka Mahlera nechávala jen málokoho lhostejným. Pro jedny byl autor televizního seriálu o pražské katedrále sv. Víta či knihy o Antonínu Dvořákovi výtečným a poutavým vypravěčem, podle kritiků ale ve svých dílech používal občas i směs demagogie a polopravd. Mahler se od 90. let mimo jiné často stavěl proti snahám o revidování tradičního pohledu na české dějiny. V sobotu Mahler zemřel v pražské nemocnici, bylo mu 89 let.
Mahler se do povědomí široké veřejnosti dostal v roce 1994 jako průvodce třídílného pořadu Katedrála o třech dějstvích. Seriál a kniha, ve kterých Mahler podal svůj pohled na historii chrámu sv. Víta na Pražském hradě, se objevily právě v době, kdy soudy poprvé rozhodovaly o vrácení katedrály církvi. Není proto divu, že vyvolaly vlnu zájmu, ale i nesouhlasu. Mahler se od té doby už nezbavil nálepky člověka, zaměřeného proti katolické církvi.
Mahler vystupoval proti tomu, aby byla katedrála církvi vydána. Sám k vlastnictví chrámu, o který se nyní stát i církev starají společně, před lety řekl: "Když nastaly před několika lety spory o to, komu má katedrála patřit, formuloval jsem svůj názor jasně: Nechte ji Bohu a Čechům."
Od začátku 90. let se Mahler stále více zaměřoval na historická témata. Věnoval se životním osudům Alfonse Muchy, Karla Havlíčka Borovského, Antonína Dvořáka či Tomáše Garrigua Masaryka. Televizní pořad obvykle následovala kniha na podobné téma, někdy tomu bylo i naopak. Od části historiků se ale Mahlerovi dostávalo výtek, že je příliš emocionální, on však svůj rozmáchlý rétorický styl zdůvodňoval tím, že televiznímu divákovi jde nejen o suchá fakta, ale i o zábavu.
K historikům naopak Mahler řekl, že není možné mlčet k tomu, že "dochází k masivní revizi českých dějin, přehodnocují se události, jejich smysl, osobnosti a podobně". Současné české společnosti navíc vyčítal nedostatek vlastenectví a úcty k vlastní historii s tím, že on sám se hlásí "k dějinné lince, kterou reprezentují Karel IV., Hus a samozřejmě Komenský a pak Palacký, Havlíček a Masaryk; tahle linka je pro mě závazná."
Zdeněk Mahler se narodil 7. prosince 1928 v Batelově na Jihlavsku. Uváděl, že jel vzdáleným příbuzným skladatele Gustava Mahlera, po roce 1989 jeho dílo a život propagoval. Podílel se třeba na založení Mahlerovy nadace a rekonstrukci skladatelova rodného domu v Kalištích u Humpolce. Poté, co začátkem 50. let vystudoval češtinu a angličtinu na pražské filozofické fakultě, působil jako redaktor Československého rozhlasu, učil na Filmové fakultě Akademie múzických umění; působil také na ministerstvu školství či jako dramaturg Laterny magiky a podílel se na její prezentaci při Expo 58 v Bruselu.
Od začátku 60. let byl Mahler na "volné noze" a věnoval se hlavně spisovatelské dráze. Napsal také scénáře k několika úspěšným filmům - například Svatba jako řemen (1967), Nebeští jezdci (1968) či Den sedmý, osmá noc (1969), oblíbeným hudebníkům se věnoval v Koncertu na konci léta (1979; o Antonínu Dvořákovi) či Božské Emě (1979; o Emě Destinnové). Na začátku 80. let spolupracoval na scénáři slavného Amadea režiséra Miloše Formana. V roce 2011 vydal další knihu Muž, který přežil Lidice. Kniha vyšla souběžně s premiérou ceněného filmu Lidice, jemuž byla předlohou.
Za trvalý přínos pro českou kulturu obdržel Mahler roku 2003 od ministra kultury medaili Artis Bohemiae Amicis a v roce 2011 cenu Unie českých spisovatelů. V říjnu 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
V roce 2015, krátce před svými 87. narozeninami, vydal knihu vzpomínek ...ale nebyla to nuda. "Ptáte-li se mě na životní krédo, tak jich je určitě víc. Sotva bych to redukoval jen na jediné, ale přeci jenom: Kdysi jsem zformuloval větu, že jsme se narodili blbě, ale nebyla to nuda. A z druhé části té věty jsem udělal titul té knížky. Takže - pořád jsme se snažili vznášet nad tím marasmem a neodejít příliš potřísněni," řekl Mahler při křtu knížky.
