Je sice pravda, že jednou z výhod marketingu je, že je anonymní. To mimo jiné dovoluje lidem z těchto kanceláří celkem bezpečný přístup mezi ostatní lidi, ale i to má své meze. O tom píše šéfredaktor Daniel Köppl v editorialu aktuálního vydání MarketingSalesMedia.
Myslím, že v některých momentech by bylo záhodno vytáhnout některé génie na světlo a ukázat je národu jako příklad toho, co se může stát, když zpychnete a neřídíte se heslem: "Spotřebitel není debil, ale vaše manželka." Toho plukovníka, který v Heinekenu přišel na nápad komunikovat zmenšení balení slovy, že si to zákazníci přejí, bych pak nechal předhodit spotřebitelům osobně. Pro ostatní lidi z této branže by to bylo jistě poučné. Anebo má možná pravdu a mýlí se všichni ti, kteří na své produkty umisťují X procent navíc zdarma nebo 1 + X zdarma.
Ostatně ono je to jednoduché, protože vlastně veškerá reklama, která se balí do hávu zákaznického přání, je od začátku podezřelá. Je dokonce docela i možné, že tomu ti lidé z marketingu opravdu věří. Ale jejich představa, že někdo skočí globálnímu koncernu na lokální recepturu je stejně absurdní jako prodejní stánek Ramy na farmářském trhu. Nejtrapnější ze všeho ovšem je, pokud se velký koncern proti obecně sdílenému pocitu začne vymezovat tak, že podobné atributy označí za fámy, pomluvy a obecně za snahu zlé konkurence. Většinou to skončí tak, že ještě upozorní na své nedostatky i ty, ke kterým se ony pomluvy ještě nedostaly (že, drahý Gambrinusi).
Marketing je povětšinou přesvědčovací proces, který je blízký tomu, co děláme každý den doma s dětmi, partnerkami/partnery. Argumentace "já jsem to udělal, protože to dělají ostatní" nebo "já jsem jiný, než si myslíš" je zábavná, ale pouze tak do 7. třídy. Pak je již poněkud infantilní. Ale jak jsem říkal, výhodou marketingu je, že je anonymní. Takže se vždy najde dost exotů, kteří podlehnou svodům dětství, a bude jim to procházet. Nevýhodou té anonymity ovšem je, že tu nejsou vzory, které by stálo za to následovat.
