Obrazy jako živé
Džungle malíře a cestovatele Dungela

Je vystudovaný biolog, ale dnes hlavně malíř a kvůli tomu i cestovatel. Opustil vědeckou dráhu a začal jezdit malovat divoká zvířata přímo do jihoamerického pralesa. Jeho papoušci a jaguáři jsou jako živí a obrazy, které teď vystavuje v Brně, naopak snové a abstraktní. "Žiju jako Jekyll a Hyde, ale poměrně harmonicky," říká o sobě Jan Dungel.

Kdy vás poprvé napadlo, že se stanete biologem?
Už jako malého kluka. Možná to bylo tím, že moji rodiče byli učitelé a bydleli jsme ve venkovské škole, která mi připadala dost strašidelná. Byl jsem tehdy docela často nemocný, a tak jsem hodně času trávil v přírodopisném kabinetu plném těch klasických příšerných vycpanin. Bylo to takové makabrózní obludárium. Ale taky tam byla spousta zajímavých knih o přírodě, které jsem četl.

Vzpomínáte si na to, když jste poprvé vstoupil do amazonského pralesa?
Na to zapomenout nelze, protože ta zkušenost byla naprosto odlišná od všeho, co jsem doposud zažil. Už jenom ta zvláštní vůně, která mě uhodila do nosu, když jsem vystoupil na letišti v Caracasu. A pak to teplo, vlhko a exotické, zvláštně vzrušující prostředí. Pro mě to prostě byla cesta na Mars, jako Marťan jsem se cítil a taky jsem tak chodil - vznášel jsem se.

Jen samé pozitivní zážitky?
Absolutně. I když je pravda, že ty negativní člověk časem vytěsní. Třeba je fakt, že když jsme tam tenkrát v roce 1992 poprvé přiletěli, došlo zrovna k pokusu o státní převrat a bylo vyhlášeno stanné právo, což jsme nevěděli, takže nás hned chytli vojáci. Já v té době ještě vůbec neuměl španělsky, jen anglicky, a angličtina je vám ve Venezuele na nic. Nakonec jsme se ale nějak domluvili.

A jak jste se dorozumíval s místními indiány?
Jejich dialekty jsem pochopitelně neznal, ale moje první kroky tehdy vedly do povodí Orinoka a tam byli místní "civilizováni" už od Humboldtových dob. Navíc jsme měli tlumočníka, protože šlo o oficiální výměnu mezi Venezuelou a Českou republikou, kterou reprezentovalo Moravské zemské muzeum v Brně. Postupně jsem se ale naučil španělsky a dnes se tam znám s některými indiány, kteří mi dělají průvodce a umějí španělsky - nebo v Brazílii portugalsky. Ale hlavně jsem už vstřebal místní kulturu, a to až tak, že když se vracím domů, chvíli se chovám jako Jihoameričan, což vyvolává řadu humorných situací. Ale za pár dní se to většinou srovná.

Celý rozhovor s Janem Dungelem si přečtete v časopisu Instinkt, který vyšel 14. dubna.