Třiatřicetiletá Anna Polívková připravila se svým přítelem, muzikantem Jakubem Xavierem Baro, lehce bláznivý muzikál Ani by neřekla. Fakt, že se partneři dobře znají, je podle herečky někdy i výhoda. "Často napíšu text a v něm už je obsažena i melodie. Jakub je báječnej spolupracovník, nikdy neřekne: 'To je blbý,' ale pokračuje se mnou v práci a postupně tvoříme," řekla on-line deníku TÝDEN.CZ dcera herce Boleslava Polívky a herečky Evelyny Steimarové.
Herečkou jste chtěla být odmalička?
Ano, je to tak. Člověk se tím, že se odmala pohybuje v divadle, hodně inspiruje.
Jak jste se k hraní dostala?
Studovala jsem pohybové divadlo, na škole jsme měli hodně pohybu, takový dvouletý intenzivní trénink. Šlo o Mezinárodní školu pohybového divadla Jacquesa Lecoqa. Předtím jsem ještě rok strávila na HAMU pod vedením Ctibora Turby a Borise Hybnera, takže mísím pohyb a tanec. Já vlastně vždycky říkám, že o sobě nemůžu říct ani to, že jsem zpěvačka, ani to, že jsem tanečnice, ale že jsem prostě herečka, která si na zpěvačku a na tanečnici občas hraje.
V divadle La Fabrika jste uvedla nové představení Ani by neřekla, o čem je?
Ani by neřekla se to jmenuje proto, že hlavní hrdinka by nikdy neřekla, že se jí v životě bude dít něco takového. Hra je o tom, co by se stalo, kdyby někdo, kdo v sobě odmalička má nějaké umělecké puzení, začal pracovat v nějakém zaměstnání, které mu vůbec nesedí. Vytváříme takový otazník, jestli člověk má nějaké předurčení, kterému stejně neunikne, nebo se může změnit v něco, co není.
Ve hře hrajete se svým životním partnerem Jakubem, je to výhoda?
Je to složité (směje se).
Muzikál vypráví o tom, jak změnit svůj život. Míváte i vy chuť na svém životě něco změnit?
No, tak samozřejmě někdy to je tak, že si člověk řekne: 'Teď začnu takhle a tak...' Ale zásadně ne, já jsem nesmírně vděčná za to, že můžu dělat práci, kterou mám tak ráda, a ještě za to dostat zaplaceno. V zásadě jsem šťastný člověk.
