Rozhovor s hercem
Jiří Mádl: Sedí mi takové ty ujeté role

Populární herec Jiří Mádl hraje v nové komedii Probudím se včera svobodného učitele, který se vrátí zpátky v čase. Role potrhlého mladíka mu prý sedla na tělo. "Sedí mi takové ty trochu ujeté role. Režiséři objevili to, co mě baví nejvíc hrát," říká mladý herec v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Během natáčení filmu Probudím se včera režiséra Miloslava Šmídmajera jste se dal prý dohromady s herečkou Evou Josefíkovou. Je to pravda?

Ano, s Evičkou jsme spolu pár měsíců.

Dařilo se vám to docela dlouho tajit...

Já bych to nikomu nepotvrdil, ale mám pocit, že to nějak prasklo při premiéře, asi to z nás tak lítalo v tom filmu, že nikdo nezůstal na pochybách.

Snímek Probudím se včera se odehrává ve školním prostředí. Vy jste vystudoval v Českých Budějovicích Biskupské gymnázium, proč jste si vybral zrovna gympl?

Ta škola mi byla trochu vnucena, protože byla blízko našeho domu. A když jsem odmaturoval, tak jsem se dozvěděl, že ten gympl založil můj děda. To byl asi ten důvod, proč jsem tam měl jít.

Jak jste se učil?

Strašně dobře, byl jsem na osmiletém gymplu a do nějaké kvarty, kvinty jsem se učil fakt dobře. Vyhrával jsem olympiády, měl jsem pocit, že mi to jde. Pak jsem začal točit a už to šlo trochu z kopce, ale ne tím, že by mě škola přestala bavit, ta mě bavila vždycky. Já jsem zbožňoval chodit do školy, ale už jsem na to neměl tolik času. Sice jsem se dobře učil, ale špatně choval, měl jsem za čtyři roky čtyři podmínečná vyloučení. Nebojte, nikomu jsem neublížil (směje se).

A chodil jste někdy za školu?

Ne, to nikdy. Já jsem fakt miloval být ve škole, i ty průsery. Mně škola fakt strašně chybí. Třeba když jsme točili film Probudím se včera, tak pro mě to nebyl návrat do minulosti, ale návrat do školy. My jsme se opravdu každé ráno scházeli, museli jsme být včas v té škole, museli jsme sedět v lavici, máte ten řád a podobně, moc jsem si to užíval.

Sedí vám role bláznivých puberťáků?

Já mám pocit, že mi sedí takové ty trochu ujeté role, jako třeba ve filmu Děti noci, Čtyři slunce nebo Gympl. Režiséři objevili to, co mě baví nejvíc hrát.

Jak jste se dostal k herectví?

Přes Snowboarďáky, kdy mě vybrali z docela hodně kluků, hlavně bylo štěstí, že hledali někoho v mém věku. A hlavně, že se rozhodli to udělat veřejně, protože těch veřejných konkurzů už moc není. Já jsem to viděl tenkrát v televizi a mamka mě donutila, ať jedu do Prahy. Bylo to hrozně moc okolností a za to jsem šťastný.

Čím jste chtěl být, když jste byl kluk?

Měl jsem spoustu profesí, které jsem chtěl dělat, úplně poprvé jsem chtěl být vařičem, tedy kuchařem, pak jsem chtěl být vysavačem, protože mě bavilo luxovat. Pak se to měnilo, ale vždycky jsem si říkal, že kdyby to nevyšlo, tak bych chtěl být hercem.

Vybavujete si první setkání s Vojtou Kotkem?

Myslím si, že to bylo na chodbě na castingu, viděl jsem tam cizího chlapce, kterého jsem znal už tenkrát z televize. První náš kontakt byl, že on mi něco řekl a já jsem mu dal strašnou pecku ramínkem z věšáku. Tím jsem si hned sjednal respekt a dodneška má ze mě strach. Jednou na mě něco zkusil, podruhé jsem ho bouchl zimní botou do holeně a už to na mě nezkouší. Mám pocit, že náš vztah je založen nejen na vzájemném respektu, ale i na respektu vůči mě (směje se).