Populární bavič
Karel Šíp: Radku Johnovi teď asi není dobře po těle
31.03.2012 12:35 Rozhovor
Karel Šíp - muž bez mindráků. S první manželkou Marcelou Holanovou snad konečně vyřešil majetkové vyrovnání a doma má teď o třicet let mladší ženu a osmiletého syna. Jak jim oběma stačí?
Potkal jste teď někdy v hospodě Radka Johna?
Ne. On se s nikým teď moc nebaví.
Před volbami jste říkal, že mu dáte hlas, protože je jeden z mála politiků, kterým pak můžete v hospodě říct: "Teda Radku, tos mi hnul žlučí." Řekl byste mu to?
Nejsem konfliktní, takže bych mu řekl něco mírnějšího. Asi že ho znovu volit nebudu. Ani tomu Radkovi určitě není dobře po těle, chodí po soudech, vysvětluje, jak se ta strana podkopala, na jakých principech byla založená.
Je jejich předseda, nese za to zodpovědnost. On vás nezklamal?
Mě zklamala celá strana. Myslím, že Radek v těch vyložených sviňárnách prsty nemá. Nicméně na to, aby zakročil proti tomu systému odposlechů, který tam rozjeli, byl bohužel krátký. Udělat pořádek ve straně, na to neměl energii.
Anebo ani nechtěl. Všemu přihlížel, neinformoval policii, naopak se snažil zamést všechno pod koberec. To vám nevadí?
Původně měl skromnější cíle, jenže té straně sílila popularita a jemu to přerostlo přes hlavu. Vymrštilo ho to tam, kam možná původně ani nechtěl. Stal se ministrem vnitra. Tam ho to semlelo. Nezvládl to.
Říkáte to, jako by za to ani nemohl.
Věřím, že Bárta ho dal do čela jen jako mediální postavu. Myslím, že to Radka trápí, když si pořád čte, že je jen nastrčená figurka. Ale krkem strany byl zjevně Bárta. Měl jsem ho kdysi taky ve svém pořadu (Všechnopárty, pozn. red.). Dělal jsem téma o bezpečnosti, zadal jsem si na internetu bezpečnostní agentury a vyjela mi ABL. Tak jsem ho pozval. Ale o politice jsme nemluvili.
Jaký jste z něj měl pocit?
Myslím, že už tehdy měl šáteček v košili. Byl vstřícný. Ale že by mě oslnil moudrostí a ostrovtipem, to se nestalo.
Už víte, koho budete příště volit?
To opravdu nevím. Minule jsem měl teorii, že jakmile se objeví nová pravicová strana, nezatížená skandály, že ji budu volit. Takže nevím, jestli budu čekat na další novou pravicovou stranu. Možná k těm volbám vůbec nepůjdu.
A prezidenta?
Nemám kandidáta. Tyhle věci nechávám na poslední chvíli. Rozhodnu se třeba den před tím, než půjdu volit.
Proč se ve Všechnopárty politikům vyhýbáte?
Vždycky když tam nějakého pozvu, následuje smršť vyčítavých e-mailů od diváků. I když jsem tam měl třeba sympatickou paní Radičovou. Píšou mi: "Vykašlete se na ty politiky, my na ně zvědaví nejsme. Stačí, když je každý týden vidíme u Moravce. Proč to tam taháte?"
Kdo nepřijal pozvání do vašeho pořadu?
Řada lidí. Přesně nevím, protože ty hosty obvolává dramaturgyně. Ale někdo mi i vzkáže: "Rád se na váš pořad koukám, ale necítím se na to tam jít. Improvizace není moje parketa." Někdy jsou to i hodně dobří herci. Nezlákal jsem ani Zdeňka Svěráka. Ze zásady pořady tohoto typu nenavštěvuje. Je mi to trochu líto, ale chápu ho. Taky všude nechodím.
Třeba k Janu Krausovi do Uvolněte se, prosím?
Zvali mě, když byl ještě na České televizi, ale zdá se mi zbytečné tam jít. Omluvil jsem se s tím, že jestli chci národu něco sdělit, jednou týdně to můžu udělat u sebe.
K sobě si ho nepozvete?
Ne. Ze stejného důvodu. Co by to přineslo? Lidi by to možná chápali jako pomyslný souboj, kdo je pohotovější, bystřejší, vtipnější. Ale o tyhle dostihy opravdu nestojím. Jestli nás chtějí srovnávat, ať to dělají podle našich pořadů.
Koukáte se na něj a srovnáváte?
Každý to děláme po svém. Tvrdím, že jaký je člověk, takový je pak i ten pořad. On má své americké vzory. Já neumím anglicky, takže to nesleduju. Snažím se to dělat po svém, tedy po česku. Podle mě nesmíte hosta válcovat. Když hostitel na sebe strhává pozornost, je to špatně. Měl by je spíš popostrkovat, aby se prezentovali. A ne se prsit, aby si lidi pak řekli: Ježíš, ten byl zase vtipnej. O to mi vůbec nejde.
Stalo se vám někdy, že jste přestřelil? Že to nebylo vtipné, ale spíš trapné?
Třeba s herečkou Annou Polívkovou. Neomaleným způsobem jsem upozornil na její nos. Chtěl jsem říct, že ho má po tatínkovi Bolkovi, že ho zdědila. Ale měl jsem si uvědomit, že ženskou upozorňovat na jakýsi fyzický hendikep je blbost. Myslel jsem, že z toho nějak vybruslíme přes legraci, ale to se bohužel nepovedlo. Anička se přes to přenesla sice s úsměvem, ale milé jí to nebylo. Pak bych nejradši chodil kanálem. Diváci mně to v diskusích vyčetli - a oprávněně.
Jak v takovém momentě reagujete?
Pak už to nezachráníte. Může se to vystřihnout. Ale do toho nemluvím, spoléhám na vkus režiséra.
Nikdy jste mu neřekl "To tam nedávej"?
Občas mu zavolám, když se mi něco rozleží. Řeknu mu třeba: "Hele tam jsem měl nějakou motanici v úvodu ke Žbirkovi, tak to tam prosím vyčisti." S tou Aničkou jsem mu nic neřekl a nechal to tam. Škoda. Dodnes mě to trochu mrzí.
Celý článek si přečtete v tištěné verzi časopisu Instinkt, který vyšel 29. března.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.