Nikde se nemusí představovat. Každý ho zná. Hvězda na vrcholu. On ovšem doufá, že vrcholy ho teprve čekají. Alespoň to řekl v rozhovoru pro časopis Instinkt.
To vám bylo třicet a půl roku, když jsme spolu mluvili naposledy. Tehdy jste nezlomně prosazoval konzervativní hodnoty - rodina na prvním místě, narodil se vám syn, zasnoubil jste se s Monikou... Zdá se, že je to pryč.
Já mám pocit, že vnitřně je to ve mně pořád. Když se s někým bavím o dětech - rodinný výlet, rodinná dovolená, Vánoce, uspávání, koupání dětí - mám to pořád stejný. To dělám neustále. Dneska jsme byli s Kubou u zápisu do školy, to patří do rodinného obrazu otce a já se v něm cítím dobře. Chci dávat maximum svýho času, abych naplnil roli, kterou jsem si zvolil a která se mi líbí, to znamená roli táty. Učím kluky lyžovat, plavat, jsem s nimi na Vánoce, děláme narozeninovou oslavu, houpu ho v dece, čtu mu pohádky...
... a ráno se probudí bez vás.
Ale to by nebylo jinak, ani kdybych zůstal doma. Už čtrnáct let vstávám každé ráno v pět hodin na ranní show Evropy 2. Nikdy jsem s nikým ráno nevstával ani nesnídal. Rodinné ráno, jak ho známe z reklamy na džus, jsem nikdy neměl.
Taky jsou nedělní rána.
V pátek a v sobotu večer mám kšefty a velmi často spím v hotelích po republice, často se vracím až v neděli večer. Tradiční rodinné ráno já prostě nemám. Neexistuje. Už si ani nepamatuju tu dobu, kdy to bylo jinak.
Můžu si vás tedy představit jako otce rodiny, který jezdí dejme tomu na montáže a občas se vrátí domů?
Můžete. I tak se to dá popsat.
Nemám vám za zlé, že jste opustil rodinu, konečně jen jste se zařadil mezi polovinu rodin, které to tak udělaly, jen se ptám, co se stalo, že jste jiný než dříve?
V čem se vám zdám jiný? Co vidíte?
Jiné oblečení - vypadáte víc jako kluk, normální džíny, triko, hučka na hlavě, jiné důrazy, krásné holky, dietu držíte...
Hm, to je pravda. Tak to teď mám, tak to cítím, možná za rok budu chodit jenom v obleku, nevím. A ty krásný holky? Jaký holky?
Jedna modelka za druhou!
Tak to pozor: s Hanou jsem byl rok a půl až do loňského podzimu, to přece není jedna holka za druhou. Žádné týdenní známosti.
Takový obraz dáváte přes média.
Já vím, ale neřeším to. Novinám se příběh "jedna modelka za druhou" líbí, tak ať ho mají. Nemá smysl křičet do světa, že něco není pravda. Před osmi lety jsem měl dvě bouračky a jedno šťouchnutí do obrubníku. Nikdy předtím ani potom nic. Dodneška ale slyším narážky na moje řízení. Už mi to nikdo neodpáře, stejně jako Ozzyho Osbourna se budou do smrti ptát, jaký to je, překusovat na koncertu netopýra, i když to udělal jednou v životě a hodně dávno.
Takže, ta moje představa proměněného Leoše Mareše je další iluze?
Změnil jsem se určitě. Víc o věcech přemýšlím, každý krok i slovo víc vážím. Dřív jsem dával mnohem větší důraz na věci a zážitky - těmi jsem se snažil naplnit život. Teď už vím, že i když si koupím všechny věci světa - bude to znít jako fráze - šťastnej prostě nebudu.
Celý rozhovor s Leošem Marešem si přečtěte v aktuálním vydání nového Instinktu, který vyšel 9. února.
