Držitelka Oscara
Markéta Irglová: Mám nového partnera, ale na děti nespěchám
02.04.2011 09:00 Rozhovor
Zpěvačka a multiinstrumentalistka Markéta Irglová byla jeden čas naprosto všude, stejně jako se ze všech stran linul oscarový ploužák Falling Slowly. Od té doby se mnohé změnilo. Markéta už nežije v Irsku, nýbrž v Americe, má nový vztah, hudebně stojí na vlastních nohou a dalo by se říct, že začíná znovu.
Co se dělo bezprostředně potom, kdy jste s Glenem Hansardem dostala Oscara za písničku Falling Slowly z filmu Once?
Po Oscarech jsme si vzali měsíc volno. Půlku jsem byla v Irsku a druhou polovinu v Česku, kde jsem se víceméně zavřela před světem. S rodinou a s kamarády jsme nějak vstřebávali události předešlých měsíců.
Hrnuly se pak nabídky na koncerty?
Neuvěřitelně rychle. Během oscarové noci nám astronomicky vzrostl počet fanoušků, nabídek na koncerty bylo tolik, že jsme jeli postupně na sedm turné po Americe. A vyrazili jsme i do světa: hráli a hráli jsme a čekali, že ta oscarová bublina splaskne, zájem o nás opadne, Glen se vrátí ke své kapele a já snad nastoupím na vysokou školu. Nic takového se ale nestalo. Publika neubývalo, spíš naopak, a zájem trval, takže jsme koncertovali dál, přibrali jsme další muzikanty z Glenovy kapely The Frames pro větší sály a taky větší dynamiku. Takhle jsme hráli v Kanadě, Brazílii, Austrálii, v Japonsku, v Koreji, na Novém Zélandu a pak v Evropě.
Hráli jste spíš v malých klubech nebo v sálech?
Spíš ve větších prostorách. Bylo to až neuvěřitelné - často v legendárních sálech, divadlech a na festivalech. Pořád jsme si říkali, že to musí každou chvíli skončit. Místo toho to ale narůstalo a takhle jsme cestovali kolem zeměkoule dva a půl roku. Těch pár týdnů nebo spíš dnů mezi cestami jsem byla v Irsku, kam jsem se po maturitě přestěhovala, nebo zajela domů za rodiči. Takhle se stalo, že jsem si vlastně zvykla na fakt, že se hudba proměnila z koníčka v profesi.
Pojďme teď pryč od muziky a showbyznysu. Jste sice mladá, řeklo by se, že na děti máte ještě dost času, ale přesto - pomýšlíte už na rodinu?
K dětem mám odjakživa blízko. Kdybych nedělala hudbu, asi bych se věnovala práci s dětmi v jakékoliv formě. Mám silný mateřský pud, ale na to ani není třeba dětí, to se projevuje ve všech mých vztazích k lidem. Určitě pomyslím na založení své vlastní rodiny, až na to přijde čas. Je to jedna z věcí v životě, na kterou se moc těším.
Je momentálně ve vaší blízkosti někdo, s kým byste vysněnou rodinu mohla založit?
Ano, mám stálého partnera, se kterým si dokážu představit, že založíme rodinu. A je to milá představa. Ale nespěchám ani se to nijak nesnažím oddálit. Věřím, že některé věci máme pod kontrolou jenom zdánlivě, takže je někdy lepší dát jim přirozený průběh. Jediné, co vím, je, že až děti přijdou, budu je milovat naprosto a nepodmíněně.
Celý rozhovor si přečtete v časopisu Instinkt, který vyšel 31. března.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.