Módní inspirace na síti

Šusťákovka, tesilové kalhoty a mokasíny. Šaty od Diora, boty od Manola Blahnika a kabelka od Louise Vuittona. Každý má svůj styl. Luxusní značkové oblečení ani znalost nejnovějších trendů nezaručí, že budete vypadat dobře. Inspiraci, co všechno se dá zkombinovat, nabízejí módní blogy. Naleznete na nich fotografie obyčejných lidí z ulice, kteří se oblékají originálně, s nápadem, leckdy i s vtipem.

Nosit můžete, cokoli chcete, hlásají módní časopisy, návrháři i stylisté. Vzápětí ale s až nestoudnou samozřejmostí nadiktují aktuální trendy na příští podzim–zimu a jaro–léto. A další sezonu znovu. Kdo nechce být obětí módy ani nakupovat podle letáčku v supermarketu či na tržnici, má jedinou možnost: vykašlat se na všechno a začít nosit to, co mu sluší, v čem se cítí dobře.

Přesně takové lidi s jedinečným a originálním stylem na ulici fotografuje devětatřicetiletý Američan Scott Schuman. V roce 2005 odešel na rodičovskou dovolenou, a aby se na procházkách s malou dcerou nenudil, začal s sebou na newyorských ulicích nosit digitál a fotografovat zajímavě oblečené lidi. Snímky – povětšinou s krátkými komentáři – dával na svůj blog The Sartorialist. Jeho práce se brzy stala pojmem, začal přispívat na nejnavštěvovanější web o dámské módě www.style.com, v americkém lifestylovém měsíčníku pro pánské čtenáře GQ má svou rubriku. Fotografuje nejen v New Yorku, ale velmi často i v Paříži či Miláně, kde se pravidelně zúčastňuje fashion weeků. Stal se módní ikonou, u které se inspirují slavní návrháři.

Splněný americký sen? Ne tak docela. Schuman dlouhá léta působil v módní mašinerii jako marketingový specialista, mimo jiné i u Valentina. Vystudoval oděvní marketing, jako druhý obor měl návrhářství. Podezření, že The Sartorialist se stal úspěšným díky známostem, které měl ze svého dřívějšího působení v módním průmyslu, se mohou jevit jako oprávněná. To ale nic nemění na tom, že Schumanův blog je inspirujícím osvěžením.

Velmi rychle se vynořily i další alternativy. Helsinky mají svůj Hel Looks, který založili dva nadšenci pro pouliční módu Liisa Jokinenová a Sampo Karjalainen. Od Schumanova blogu se liší tím, že objekty jejich fotografování samy popisují, co mají na sobě („tohle sáčko mám ze sekáče a košili po bývalém příteli“) i svůj vztah k módě. „Chceme podpořit lidi, aby se oblékali originálně a vytvořili si svůj vlastní styl,“ vysvětlují mladí Helsinčané, proč blog založili.

Helsinský blog je originální svým formálním uspořádáním i fotografiemi, to jiné blogy (Face Hunter, Style Scout či Fashion Street) jsou téměř totožné se Schumanovým výtvorem. Chybějí pouze dvě věci – subjektivní komentáře autora blogu a originální styl. Snímky bývají minimálně o třídu horší. Mají sice stejnou koncepci: čelní fotografie celé postavy, nejlépe na ulici, ale tam, kde Schuman ukazuje řemeslný talent, invenčnost a schopnost navázat vztah s objektem fotografování, výše zmiňované blogy pouze neuměle kopírují. Možná to bude tím, že Schumanova inspirace mířila k německému fotografovi Augustu Sanderovi a jeho fotografii malíře Antona Räderscheidta na opuštěné ulici, ostatní pouze kopírují jeho vytříbený styl.

Česká alternativa zatím chybí. Ojedinělým pokusem je web Petra Jansy InVogue.cz. Bývalého úředníka nudila práce v bance, začal proto ve volném čase vytvářet fashion web. „Před dvěma lety jsem si přečetl knihu Manhattan bude můj, ve které hlavní hrdinka začne vydávat módní časopis. Brzy se stane nejúspěšnějším na trhu. Cítil jsem, že Čechy nemají žádný opravdu zajímavý fashion časopis. Měl jsem omezené prostředky, tak jsem ho začal vydávat na internetu. Doufal jsem, že se mi koníček jednou stane povoláním.“ Sen se splnil. Na základě svého blogu se stal módním redaktorem lifestylového časopisu Yellow.

Jansův web není klasický fashion blog, má ale rubriku „Jak se vám líbí“, která je postavena na principu Schumanova blogu. Obsahuje však pouze devětadvacet fotografií převážně z Prahy. „Češi jsou hrozně konzervativní, šediví, bez nápadu, bojí se. Většina lidí, které fotím, jsou stejně cizinci (až sedmdesát procent), možná je to pozůstatek komunismu, že se lidé tolik bojí experimentovat,“ vysvětluje blonďatý mladík, proč má tak chudé portfolio zajímavě oblečených lidí z ulice. Důvodem, proč české prostředí nemá žádný fungující fashion blog, je podle Jansy i typická česká vlastnost – závist. „Lidé v komentářích hodně pomlouvají ty, co jsou na fotkách. Převažují negativní ohlasy a to nevytváří zrovna příjemné prostředí na experimentování.“ Schumanův blog, který Petr Jansa objevil až poté, co začal sám něco podobného provozovat, je naproti tomu plný nadšených ohlasů, jen výjimečně se objevují pomlouvačné věty typu: „Ta vypadá v té balonové sukni příšerně.“

Kdo se ale nebojí, nechť se nechá inspirovat – prozatím – zahraničními blogy, možná pak bude mít autor „prvního českého skoroblogu“ co fotografovat.

MÓDNÍ LAHŮDKY Z ULIC

http://thesartorialist.blogspot.com/ - New York, Paříž, Milán http://www.hel-looks.com/ - Helsinky http://facehunter.blogspot.com/ - Londýn http://stylescout.blogspot.com/ - Londýn http://community.livejournal.com/fashionstreet - Petrohrad http://www.invogue.cz/ - Praha

Foto: thesartorialist.blogspot.com, ARCHIV,  facehunter.blogspot.com, www.hel-looks.com