Herečka Vanda Hybnerová, dcera mima Borise Hybnera a manželka Saši Rašilova, se před třemi lety s rodinou odstěhovala na Vysočinu, kde si užívá venkovského života. Do Prahy dojíždí ale několikrát týdně za prací. V Divadle Palace nyní hraje s Onřejem Vetchým v představení Prachy!!! Co si obecně myslí o penězích? "Peníze jsou problém a jsem ráda, že jich nemám tolik, abych se musela o ně bát. Myslím, že dělat si zásoby jako křeček nedopadne dobře, což jsme v poslední době v médiích zaznamenali," naráží herečka na kauzu Davida Ratha a jeho miliony v krabici.
Jak vzpomínáte na své dětství?
Měla jsem hodně pestré dětství, moje maminka Jana Kremanová je malířka, bohém v pravém slova smyslu, a tatínek, mim, herec a klaun Boris Hybner. Takže moje dětství bylo hodně bouřlivé vzledem k tomu, že tihle dva lidi se nemohli moc vydat společnou cestou. Takže já jsem hodně času trávila se svými prarodiči, se svým milovaným dědečkem, který mě učil historii Starého Města, byl veliký knihomol, vášnivý milovník literatury a velký elegán, který chodil hrát šachy do kavárny Slavia.
Takže jste městské dítě?
Ano, jsem narozena vedle Karlova mostu.
Jaký byl Boris Hybner tatínek?
On je tatínek až teď. Protože teď má třetí rodinu, má dvě malé děti Maxíka a Žofku a myslím si, že to je první rodina, kterou si užívá tak, jako by si měl otec své děti užívat. Ještě mám nevlastní sestru Lenku, z druhého manželství. Ani jedna z nás jsme si to v tom tatínkovském smyslu neužily, protože táta měl jednoznačně práci na prvním místě. Teď se to přehodnotilo a díky tomu, že to divadlo dělám, tak máme jak rodinné vztahy, tak pracovní. Chystáme teď spolu projekt, představení, tak doufám, že se to povede.
Máte po otci komedianství v krvi?
Já nevím, jestli to mám po otci, ale asi nějaké sklony tam jsou. Vždycky mě přitahovala groteska. Miluji cirkus.
Dělal vám táta doma legrácky?
Na to moc nebyl čas, protože naši se rozvedli, když mi bylo šest. Do té doby se táta doma moc nezdržoval, já jsem s nim navázala vztahy až kolem mých dvacátých narozenin. Rok po revoluci táta otevřel v Paláci Metro divadlo Gag, kde se hrála němá groteska, a angažoval mě tam jako herečku. Tam naše vztahy začaly.
V čem jste se potatila?
Myslím si, že někdy ten smysl pro humor je nesnesitelnej (směje se).
Jaký máte ráda humor?
Mám ráda černý humor, mám ráda dobrý humor. Nebaví mě tzv. sranda, která je teď všude. Baví mě, když se něco připravuje a ten humor se vybuduje a je inteligentní, klidně jen pro určitou skupinu lidí.
V divadle Palace hrajete ve hře Prachy!!! Jaká je vaše role?
Nádherná. Moje postava je lehce naivní manželka, žije konvenčním životem, stereotypním, a náhle jim do života vstoupí nečekaná událost, že její muž přinese v kufříku téměř milion liber. Moje postava Jean to není schopna psychicky unést a postupně se začíná opíjet, až se opije úplně do němoty a svou opilostí retarduje průběh událostí, protože kazí manželovi s penězi útěk z bytu a podobně. Hodně zde improvizuji, je to legrace.
Do představení nastoupil herec Ondřej Vetchý. Jak se vám spolu hraje?
Já jsem Ondru Vetchého znala jako kolegu na plátně nebo v divadle, nikdy jsme se pracovně nesetkali. Musím říct, že je to veliký profesionál. Když jsme hráli tohle představení poprvé, tak jeho obliba u diváků je taková, že jen vešel na scénu, tak lidi začali tleskat. Mám tu čest hrát s panem hercem.
Hra je o velkých penězích, co pro vás znamenají?
Čas, který si můžu uloupit pro sebe. Jinak si myslím, že jsou peníze problém, a jsem ráda, že jich nemám tolik, abych se musela o ně bát a aby ony ovlivňovaly můj život. Mám je opravdu jako prostředek. Jsem ráda, když si vydělám měsíčně na benzin a nakrmím všechny hladové krky, a to mi stačí. Myslím si, že dělat si zásoby jako křeček nedopadne dobře, což jsme v poslední době v médiích zaznamenali (směje se). Co s takovýma penězma v krabici, no, a právě o tom hrajeme.
Kdybyste vyhrála milion korun, za co byste ho utratila?
Já bych cestovala, to vím přesně. I s mým mužem, v dobách studií, když jsme začínali, tak to jsme si říkali. Chtěla bych objet svět.
Před třemi lety jste se odstěhovala s rodinou na Vysočinu, baví vás venkovský život?
Naprosto. Když jsem sem za vámi jela, tak jsem autem ujela sto metrů asi za hodinu, tak to se na Vysočině nestane.
