Smrt básnířky
Plná obřadní síň se rozloučila s básnířkou Věrou Jirousovou

Zcela zaplněná Velká obřadní síň strašnického krematoria v Praze se dnes rozloučila s Věrou Jirousovou. Básnířka, historička umění, signatářka Charty 77 a první manželka Ivana Martina Jirouse zemřela 27. února ve věku 67 let. Smutečního obřadu se zúčastnilo mnoho známých osobností kulturního i politického života včetně některých členů skupiny The Plastic People of the Universe, pro kterou Jirousová napsala několik textů a podílela se na jejich pódiové prezentaci.

"Žila čestně a skromně, neprakticky a neúplatně, bydlela v obrazech a básních," uvedl ve smuteční řeči podnikatel a jeden z prvních signatářů Charty 77, bývalý náměstek ministra vnitra pro bezpečnost Vojtěch Sedláček. Obřad byl zakončen modlitbou. Mezi smutečními hosty nechyběl bývalý manžel Ivan Martin Jirous, výtvarný teoretik a kritik, historik umění a básník českého undergroundu. Památce zesnulé se dále přišli například poklonit Ivan Havel, literát a hudebník Jan Vodňanský, herec a politik Matěj Stropnický, publicista Petr Placák, hudebník Ivo Pospíšil nebo politička Kateřina Jacques. Smuteční věnce zaslaly například Polský institut nebo pražský magistrát.

Jirousová se narodila 25. února 1944 v Praze. Nejprve vystudovala elektrotechnickou průmyslovku, ale jejím životním zájmem se stalo výtvarné umění. V letech 1963 až 1970 studovala na katedře dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a v letech 1971 až 1975 pracovala v Ústavu dějin umění ČSAV, v oddělení bibliografie. Po podpisu Charty 77 však nesměla až do roku 1989 v oboru pracovat. V 70. a 80. letech působila ve sféře neoficiálního umění, publikovala básně v samizdatových sbornících, v edici Petlice a Expedice a spolupracovala s undergroundovým časopisem Vokno.

Drobná žena s malým dítětem

Po podpisu Charty byla často vyslýchána a v bytě, kde žila, prováděla tehdejší Státní policie (StB) kvůli přechovávání samizdatů pravidelné domovní prohlídky. Tři trestní stíhání byla nakonec zastavena. "Vždycky jsem si ale říkala, že když tak drobná žena s malým dítětem, která tráví čas péčí o dítě a psaním básní, ohrožuje režim, tak je na tom opravdu zle," vzpomínala před třemi lety v rozhovoru pro server literární.cz.

Po roce 1989 působila Jirousová v redakcích časopisů Ateliér a Výtvarné umění, v odboru umění ministerstva kultury, v kulturní rubrice Lidových novin, ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze a v Památníku národního písemnictví. Od 90. let připravovala výstavy současného umění a působila jako kritička. Byla autorkou nebo spoluautorkou mnoha katalogů výstav. Publikovala především v Ateliéru, ve Výtvarném umění a v elektronickém Neviditelném psu. Knižně vydala sbírku básní Co je tu, co tu není, knihu básní v próze Krajina před bouří a sbírku devíti básní Podle řeky.