Bylo mu 70 let
Zemřel skladatel, dirigent a zpěvák Petr Hapka

Zemřel hudební skladatel a zpěvák Petr Hapka.  Autorovi mnoha hitů bylo 70 let. Hapka se potýkal s vážnou nemocí, žil doma v Okoři u Prahy, kde se o něj starala rodina. Tam populární skladatel, ale i zpěvák, dirigent a herec, v úterý skonal. Informaci jako první přinesl server blesk.cz.

Osud Hapkovi dlouhá léta nastavoval přívětivou tvář. Úspěšný autor filmových melodií i populárních hitů byl známým "lvem salonů" a ještě před pár lety se nechal vidět s partnerkou mladší o víc než dvě generace. Loni v březnu ale přišla zdánlivě banální operace kyčelního kloubu a u Hapky, kterému bylo 13. května sedmdesát, se projevila Alzheimerova choroba.

"Ze všech tvůrčích lidí, které jsem v životě potkal, byl on jedinečný: když sedal za klavír, očekával jsem zázrak. Mnohokrát k němu došlo. Popsat se ten pocit nedá," komentoval  skon svého kamaráda jeho spolupracovník Michal Horáček. Ví, že bude chybět nespočtu dalších, do jejichž životů jeho svérázná, emocemi naplněná hudba vstoupila.

"Ať je ti lehká zem, Petře," parafrázoval Horáček jednu ze společných písní. Podle něj to není jen soukromá ztráta, ale ztráta národní. "Zázraků je málo a géniů zrovna tak. Dobré je, že v té hudbě tu s námi bude dál, a nejen s námi. I těm, co se teprve narodí, bude pořád mít co říci o slovy nepostižitelných úzkostech i touhách," dodal Horáček.

I podle hudebního publicisty Miloše Skalky patřil Hapka k nejvýraznějším osobnostem domácí hudební scény, a to vlastně už od 60. let. "Výrazně se pak proslavil především v jakémsi svém druhém životě spoluprací s Michalem Horáčkem a nahrávkami s Hanou Hegerovou či Michalem Kocábem. Pro mě však zůstane průkopníkem neuvěřitelně skvělé filmové muziky a potom také scénické divadelní hudby," řekl Skalka. Připomněl zejména jeho melodie do výrazných počinů Krejčova Divadla Za branou na přelomu 60. a 70. let, než bylo zakázáno.

"Kdyby už pak neudělal nic jiného, tak by zůstal ikonou české hudební scény. On toho samozřejmě udělal mnohem víc - ať už to byly jeho písně s Petrem Radou v 60. letech a později se Zdeňkem Rytířem či vzpomenutým Michalem Horáčkem," dodal Skalka.

Hudební kritik Jan Rejžek řekl, že na Hapku bude vzpomínat především jako na velkorysého člověka, který snesl kritiku. "(Jako) když jsem mu do očí řekl, že si daleko nejvíc z jeho tvorby vážím začátků, kdy s Petrem Radou napsal vynikající šansony pro Hanu Hegerovou," uvedl. Hapka prý unesl také to, když mu Rejžek řekl, že se později jeho talent "strašně rozmělnil". "Nebyl jsem příliš nadšen z jeho spolupráce s Michalem Horáčkem a dalšími," dodal kritik.



Zpráva o úmrtí Petra Hapky zarmoutila také režiséra Juraje Jakubiska, kterého s ním pojilo i přátelství. "Navštěvoval jsem ho i v poslední době a jsem rád, že jeho skon přišel rychle - zavřel prý oči a najednou nebyl," řekl Jakubisko. Jak uvedl, vděčí mu i za úspěchy Tisícročné včely či snímků Postav dom, zasaď strom či Perinbaba. "On byl skutečně mimořádný hudebník. Udělal mně i motiv na můj poslední snímek Bathory, ale bohužel jeho zdravotní stav mu nedovolil, aby ho instrumentoval. Věřím, že ho ještě v jiném projektu použiju," dodal.

Hapka je znám především jako autor i interpret řady písní. Spolu s textařem Michalem Horáčkem se podílel na desce Hany Hegerové Potměšilý host či albech s více interprety V Penziónu Svět a Citová investice. Patřil také k nejplodnějším a nejvýraznějším autorům filmové hudby. Je podepsán například pod hudbou k filmům Tisícročná včela, Páni kluci, Den pro mou lásku, Panna a netvor, Deváté srdce nebo Kráva.

Skladatelem byl Petr Hapka nadmíru úspěšným a uznávaným. Na kontě měl nejen populární hity, z nichž některé sám nazpíval, ale také hudbu k řadě filmů. V téhle oblasti umění patřil mezi nejplodnější a nejvýraznější české skladatele - jeho jméno je v titulcích více než 80 celovečerních filmů, seriálů nebo dokumentů.

Výraznou kapitolu jeho tvorby je spolupráce s textařem Horáčkem. Začali deskou Hany Hegerové Potměšilý host (1987), následovalo album V penziónu Svět (1988). A na obou Hapka také zpíval. "Mužský part byl původně určený pro pana Suchého, ale on měl tenkrát zrovna zase nějaký zákaz a my už jsme desku potřebovali dodělat. Tak tam vlastně zůstal můj demonstrační snímek," popsal okolnosti vzniku hitu Hany Hegerové Levandulová.

Pro jednu z nejlepších českých šansoniérek Hapka skládal už od 60. let, kdy Hegerová nazpívala jeho Obraz Doriana Graye s textem Petra Rady. Právě v té době se někdejší student pražské konzervatoře, který mimo jiné studoval herectví u Oldřicha Nového, začal budovat jméno. Působil jako pianista v divadlech, pro která také skládal scénickou hudbu. V roce 1967, tedy ve 23 letech, se Petr Hapka stal dirigentem v Divadle za Branou režiséra Otomora Krejči, kde také hrál.

Už v 60. letech se objevil v několika epizodních rolích před kamerou a filmu se začal věnovat naplno s nástupem normalizace, ovšem jako skladatel. Sám Hapka si nejvíc cenil spolupráci se dvěma Juraji, Jakubiskem a Herzem. "Jejich filmy se nedají brát jako kšeft, protože jsou geniální," řekl jednou skladatel, který neskrýval, že svou práci dělal pro peníze. Odmítal ale dělit muziku na vysokou a nízkou. "Hudba je jen jedna. Někdo ji dělá lépe, někdo hůř, to je všechno," prohlašoval.

Hapka se narodil 13. května 1944 v Praze v rodině operetní zpěvačky a malíře, mezi jeho příbuzné patřil i skladatel Franz Lehár. Hrát na klavír se i díky vrozeným vlohám naučil ve třech letech a ve čtyřech složil první písničky. "Když mi bylo asi třináct roků, tak jsem zjistil, že zaujmu holky daleko víc tím, že zahraju ve třídě na pianino, než kluci, co venku hráli fotbal," popsal okamžik, kdy se rozhodl pro hudební dráhu, již završil projekt Kudykam (2009) a hudba pro pohádku Dešťová víla (2010).

Hapka si svým životním stylem vybudoval pověst bonvivána. Ženatý byl dvakrát, žen ale jeho životem prošlo mnohem víc. Pěti partnerkám se narodilo celkem sedm Hapkových dětí: nejmladšímu synovi Kašparovi je 13 let, nejstarší dcera Markéta je o skoro čtvrtstoletí starší. S každým ze svých, jak sám říkal "oficiálních dětí", ale i jejich matkami, vždycky udržoval dobré vztahy. "Kdykoli přijedu na Okoř, setkám se s někým z Petrova blízkého i širšího okolí," řekl nedávno Horáček o návštěvách na Hapkově statku za Prahou. Kromě žen skladatel miloval i jízdu na harleyi nebo v silných autech. "Nejvíc se cítím motorkářem, pak střelcem a potom skladatelem," řekl v jednom rozhovoru.