Cestovatelé Hanzelka a Zikmund se stali legendou, při vyslovení jejich jmen se snad každému v Česku vybaví vůně tajemných dálek a touha po dobrodružství. Vytvořili dvojici, která projela takřka celý svět a své zážitky poutavě zpracovala v desítkách knižních, rozhlasových i filmových cestopisů.Neodloučila je ani dvě desetiletí, kdy byli v nemilosti komunistického režimu, rozdělila je až Hanzelkova smrt před šesti lety. Miroslav Zikmund, který ani po Hanzelkově smrti neustal v popularizaci zážitků z cest, v sobotu oslaví devadesátiny.
Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Po maturitě začal studovat Vysokou obchodní školu, kde se seznámil s Jiřím Hanzelkou. Kvůli uzavření vysokých škol během druhé světové války pracoval na jatkách a v mlékárenství a studium dokončil až v roce 1946.
První plány na cestu kolem světa se v hlavách studentů začaly rodit již v roce 1938. Válka je načas odsunula, oba mladíci však neustali v cílevědomém vyhledávání potřebných informací a přípravách na cestu. Učili se jazyky, Zikmund nakonec ovládl osm cizích jazyků, Hanzelka čtyři.
Po skončení okupace se jim podařilo přesvědčit ministerské úředníky i vedení automobilky Tatra pro svůj plán. Potřebné peníze měla přinést propagace automobilů Tatra a písemné, rozhlasové i filmové reportáže z cesty. Na svou první cestu vyrazili 22. dubna 1947 v osobním voze Tatra 87.Během této tři a půl roku trvající výpravy projeli celou Afriku a Ameriku od jihu až do Mexika. Pro svou druhou cestu, kterou zahájili na den přesně 12 let po startu té první, dostali lehký náklaďáček Tatra 805. Vyrazili na východ s cílem projet Asii, Austrálii a Oceánii. Putování nakonec trvalo pět a půl roku, přičemž museli oželet návštěvu Austrálie.
Hanzelka se Zikmundem spolu navštívili třiaosmdesát zemí světa, napsali přes 20 knih a proslavili vozy Tatra i Československo. Z jejich cest vznikla řada rozhlasových reportáží, natočili kolem 150 krátkých a čtyři celovečerní filmy. Mohli se pochlubit i úspěšnou obchodní bilancí, když dojednali zakázky pro československý průmysl.
Ze své druhé výpravy také vypracovali pro omezený počet adresátů čtyři zvláštní zprávy - o Západním Irianu, Indonésii, Japonsku a SSSR. "Zvláštní zpráva č. 4" o zkušenostech ze Sovětského svazu, která podávala nelichotivý obrázek o stavu sovětské společnosti, vyvolala značnou nelibost komunistů. Těm se cestovatelé znelíbili i svou angažovaností během takzvaného Pražského jara. Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, kterou oba odsoudili, dostali zákaz cestovat i publikovat.
Po pádu komunistického režimu se cestovatelům otevřela možnost dokončit své plány. Realizovat společný sen o návštěvě Austrálie se však podařilo pouze Zikmundovi, neboť Hanzelkův zdravotní stav už expedici neumožňoval. Na "Poslední kontinent", jak Zikmund také pojmenoval svůj další celovečerní dokumentární film, se vypravil po 30 letech od plánované cesty. Zikmund se v 90. letech také znovu vypravil na Sibiř, na Srí Lanku a podruhé do Austrálie.I zážitky z těchto nových cest Zikmund zvěčnil v knihách či ve filmu. Loni v prosinci pokřtil zatím poslední knihu s názvem Past na rovníku - Tajemná Indonésie I., která mapuje druhou část jeho druhé cesty s Hanzelkou. Osou je rukopis, který spolu napsali v 60. a 70. letech a který tehdy již nesměl být vydán.
Foto: archiv
