Magdaléna Vášáryová je poslankyní ve slovenském parlamentu, dlouhá léta působila v diplomatických službách a dokonce kandidovala na slovenskou prezidentku. Hereckou dráhu opustila před téměř 20 lety a nemíní se k ní vrátit.
Přesto je stále označována za jednu z nejznámějších slovenských hereček. Ani český divák na ni nemůže zapomenout - zejména díky její Markétě Lazarové a Maryšce z Postřižin. V úterý oslaví elegantní dáma stříbrného plátna ale i politické scény šedesátiny.
Stát se herečkou? Nikdy!
"Já jsem opravdu nechtěla být herečkou a nikdy se mi nelíbilo, že jsem objektem manipulace. V diplomacii jsem byla státní úředník a teď jako politička se cítím nejsvobodnější," říká Vášáryová, která se nyní plně věnuje práci v parlamentu, kde se od srpna 2006 jako poslankyně opozice snaží prosadit také větší podporu kultury. I proto se letos v lednu na jeviště přece jen nakrátko vrátila. Podpořila ochotnické divadlo v Senici, kde vystoupila v Shakespearově hře Romeo a Julie přepsané do záhoráckého nářečí v roli mastičkářky. Na jaře také navštívila v Praze výstavu František Vláčil: Zápasy, jíž byla patronkou.
Pro film ji objevil režisér Štefan Uher, který s ní sice netočil, ale nafotil ji a upozornil na ni kolegy. První snímek Senzi mama (1964) natočila v 15 letech, o rok později si ji - více jako herecký typ než jako herečku - vybral Vláčil pro titulní roli v Markétě Lazarové (1967) a tím navždy ovlivnil její uměleckou kariéru i život. Přestože se po ukončení náročného natáčení (trvalo dva roky) zařekla, že s filmováním skončí, paradoxně právě mimořádný úspěch tohoto díla ji přivedl k herectví. Na stříbrném plátně či obrazovce pak zářila mimo jiné ve filmech Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), Radúz a Mahulena (1970), ...a pozdravuji vlaštovky (1972) či Postřižiny (1980).
Řadu rolí sehrála v televizních inscenacích i v divadle. Od roku 1970 v Divadle na korze, Nové Scéně v Bratislavě i ve Slovenském národním divadle. Na jejich prknech ztvárnila například Irinu v Čechovových Třech sestrách, Ofélii v Shakespearově Hamletovi či Marii v Goethově Clavijovi. O jejích hereckých kvalitách svědčí i to, že si ji údajně vybral americký režisér Alan J. Pakula pro ústřední postavu v Sophiině volbě. Roli ale nakonec dostala Meryl Streepová a získala za ni Oscara.
Z herectví do vysoké politiky
Vášáryová hrála asi v 50 filmech a za své herecké výkony získala řadu cen, přesto po roce 1989 zcela otočila svoji kariéru a vstoupila do diplomatických služeb. Předpoklady k tomu měla - hovoří plynně německy, anglicky, francouzsky, rusky, polsky, srbsky a česky. Roku 1990 se stala velvyslankyní ČSFR v Rakousku, kde se angažovala jako expertka na situaci v zemích bývalé Jugoslávie. Funkci opustila zároveň s rozpadem federace (1993) a na Slovensku téhož roku založila a řídila Slovenskou společnost pro zahraniční politiku. Léta se také angažovala v paraolympijském hnutí v Čechách i na Slovensku.
Roku 1999 stanula na prahu vysoké politiky, když neúspěšně kandidovala na prezidentský úřad. Pak pokračovala v kariéře velvyslankyně - tentokrát v Polsku (2000 až 2005). V únoru 2005 se vrátila na Slovensko jako státní tajemnice ministerstva zahraničních věcí a na této pozici setrvala do června 2006.
V dubnu 2005 přijala členství v Slovenské demokratické a křesťanské unii (nyní Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana) a v parlamentních volbách roku 2006 byla zvolena poslankyní.
Vášáryová se narodila 26. srpna 1948 v Banské Štiavnici. Pro rozvoj svého jazykového talentu měla příznivé podmínky. Matka byla Němka, otec Slovák, dědeček Maďar a prapradědeček přišel z Itálie. V roce 1971 vystudovala sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.
K zálibám Vášáryové, která vydala i několik knih (mimo jiné rádce z oblasti etikety a vybraného chování Diskrétní průvodce), patří hlavně hudba; do divadla dnes chodí jen občas a hlavně kvůli manželovi, herci Milanu Lasicovi, se kterým má dvě dcery. Herečkou je i její starší sestra Emília.
Foto: ČTK
