Režisér Juraj Jakubisko slaví sedmdesátiny

Režisér Juraj Jakubisko, který 30. dubna slaví sedmdesátiny, po dárcích netouží. V rozhovoru prozradil, že si přeje jen množství dalších let a nápadů před sebou. "Fellini východu", jak Jakubiska přezdívají, pochází z malé východoslovenské vsi Kojšov. Natočil na tři desítky filmů a na dalších snímcích spolupracoval, režíroval i v divadle.

"Za tak dlouhou dobu má člověk vše, věci nesmyslné, drahé i laciné. Mne nejvíce těší to, co mě těšilo celý život, a to je nápad, idea, myšlenka. To je cosi, co vám nikdo nemůže darovat," řekl Jakubisko.

V minulosti ho však potěšilo vše, co dostal poprvé. "Velmi mě zarmucoval Ježíšek. Dával mi pod stromek takové dárky jako teplé ponožky, rukavice, svetr. Říkával jsem si: ten Ježíšek se úplně zbláznil, to mi přece mohou koupit rodiče," smál se filmař. Až později se dočkal dárků, které by mu rodiče nikdy nekoupili.

Přiznal však, že na rozdíl od jiných, třeba i své manželky Deany Horváthové-Jakubiskové, se z dárků moc těšit nedokáže. "Když mi někdo koupí vzácný dar, říkám si, kolik s tím měl trápení a proč mi to koupil?" pokračoval. Radost naopak má, může-li sám někoho obdarovat.

Věk si neupírám

"Strašně jsem se těšil, když jsem měl osmnáctiny. To byly velké oslavy, to jsem si i přidal, že je mi dvacet. Tehdy jsme toužili být velmi brzy dospělí. Ubírat si nelze, ale chtěl bych být ještě mladší," dodal. Stále má spoustu nápadů a hodně z nich by chtěl natočit. I kvůli nejdražšímu středoevropskému historickému filmu Bathory za asi 400 milionů slovenských korun (přes 300 milionů Kč), který bude mít premiéru začátkem léta, odložil práce na filmu Třetí pohlaví.

O osmi ze svých 25 nenatočených filmů hovořil Jakubisko i v dokumentu Martina Šulíka, který 1. května odvysílá Slovenská televize. "Stále se mě ptal, jak můžeš zapomenout na film, který chceš dělat? Jediné vysvětlení zní, že mám víc nápadů, než kolik stačím uskutečnit," konstatoval režisér, jehož filmy jsou typické nezaměnitelnou poetikou, výtvarnou stránkou, fantazií i láskou k folklóru. Často si bývá i kameramanem, scénáristou, výtvarníkem, scénografem i autorem rekvizit.

Dodnes je slavná jeho pohádka Perinbaba či snímky Tisícročná včela či Sedím na konári a je mi dobre. Jedním z posledních nápadů je 200 let samoty, k čemu už napsal i scénář. "Zamýšlím se nad tím, zda by člověk nebyl lepší a klidnější, kdyby žil 200 let," prozradil Jakubisko, kterému se zdá lidský život krátký na to, aby splnil vše, co chce, a tak se do filmařského důchodu jen tak brzy nechystá. Těší ho však, že se už dožil přelomu tisíciletí.

Foto: ČTK