Oldřich Kaiser: Moje cena je sto milionů korun

Palcové titulky ho pronásledují v jeho alkoholických excesech či fanfaronských taženích po veřejných domech. Nepalcové titulky nedají dopustit na jeho nesčetné humoristické scénky, v nichž exceluje s hereckým dvojčetem Jiřím Lábusem - role Čulibrka nebo Vozemboucha jsou legendární.

Paleta 55letého oslavence Oldřicha Kaisera je ale mnohem pestřejší. Populární herec rozhodně nezapadá do žádné šablony. S puncem génia to ani nejde.

Oldřich Kaiser hraje bez ohledu na početnost a složení publika, tvoří, kdykoliv má náladu. Vděčnými diváky jeho hereckého chrlení se tak například stali i překvapení noční hlídači v jisté pražské pasáži. Před jejich udivenými zraky se odkudsi ze tmy zjevila plazící se postava nosem před sebou postrkující džbánek s vínem.

K TÉMATU: Herec Oldřich Kaiser slaví pětapadesátiny
                    Anglický král dorazil do amerických kin

"Co se děje?!" nechápali.

"Co by," sebejistě opáčil plížící se herec, "dostal jsem novou roli Meresjeva, a tak se připravuju."

Recesistické sklony, bryskní humor a lásku k improvizovaným scénkám uplatnil Oldřich Kaiser v pořadech Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta nebo ve stále aktuálním nekonečném seriálu o rodince Tlučhořových. "Asi budu za blázna, když řeknu, že kvalita herectví byla za minulého režimu vyšší. Všechno se do hloubky promýšlelo, přístup zúčastněných byl daleko profesionálnější. I nejkratší scénky se zkoušely. Dnes se většina věcí jen tak v rychlosti nahazuje. V tom nevidím smysl, nebaví mě to," říká o většině současné seriálové tvorby.

Stejně chladně odmítá účinkování v reklamách. "Nejsem billboard, ale herec. Pokud mám někdy účinkovat v reklamě, tak jedině za sto milionů. To abych se zabezpečil, protože pak už bych nikdy na jeviště nevlezl," říká Oldřich Kaiser. Netouží hodnotit jiné, jen sám sebe a svou práci. A tu bere nesmírně vážně. "Už jsem toho hodně odehrál a vzhledem k svému věku si můžu dovolit říct, že jsem dobrý herec. Mám talent, vím to."

Z bulvární novinářky si Kaiser udělal legraci

K řečem o bohémském životě a alkoholu, který při našich setkáních teče proudem, se s Kaiserem vracíme ještě jednou. To když se bavíme o filmech, v nichž hrál. Sám tu obhajobu z úst nevypustí, ale výčet rolí ji staví dostatečně výmluvně: Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě, Obsluhoval jsem anglického krále, Pouta či nejnověji Herzův Habermannův mlýn a mnohé další - copak obsáhlý seznam desítek rolí dokáže sepsat bezuzdný alkoholik? Koneckonců - o mnohém jistě svědčí i to, že si ho pro roli v připravovaném snímku Odcházení vybral i Václav Havel. Někdejší prezident by flákačem svůj filmařský debut jistě neohrožoval. "Havel je při natáčení velice lidský. Nikdy nezapomíná, že herci jsou především lidé. Mimo jiné se to projevuje i tak, že na nás myslí s pauzami na oběd nebo svačinu. Je to zajímavá zkušenost, natáčet s bývalým prezidentem," říká o své další práci Oldřich Kaiser.

Přes mnohé extrovertní role se Oldřich Kaiser médiím plaše vyhýbá. "Herec přece musí mít tajemství. Proč pořád odhalovat soukromí ložnic a vybavení obýváků," vysvětluje. Vztah Oldřicha Kaisera a bulvárních médií výstižně ilustruje kratičký rozhovor. Uskutečnil se při premiéře filmu Aleny Poledňákové Líbáš jako Bůh, v němž Oldřich Kaiser hraje jednu z hlavních rolí.

"Líbáte se rád?" ptá se redaktorka nejmenovaného deníku.

"No, já jsem čekal, že zase přijdete s něčím originálním, že...," okamžitě ji ironizuje Oldřich Kaiser. "No jistě! Když se to jmenuje Líbáš jako Bůh... Tyhlety otázky dostávám - říkám ano: Líbám, píchám! ... jako ďábel," pokračuje ve stejném duchu. A sarkasmem nešetří, ani když se redaktorka pídí po momentu, který by měl diváky nejvíce zaujmout. "Já si myslím, že je na tom nejvíc chytne to, že to má začátek, prostředek a konec," nešetří ji Oldřich Kaiser. Ač nemůže být zjevnější, že herec si z redaktorčiných otázek dělá legraci, zmiňovaný deník reportáž avizoval jako "pikantní odpověď ovíněného Oldřicha Kaisera".

Více o Oldřichu Kaiserovi si můžete přečíst v časopisu Instinkt, který vyšel 3. června 2010.

Foto: Tomáš Nosil, ČTK