Marketingová ředitelka Zoot.cz Pavlína Louženská žije módou a vším, co je on-line. Trápí ji však, že specialistů na fashion byznys je u nás stále velmi málo. Také nemá ráda vykání mezi vrstevníky, a tak jsme si hned v úvodu rozhovoru začali tykat.
Na svůj věk už toho máš poměrně dost za sebou. Práce pro start-upy, pak internetová agentura H1.cz, a teď online obchod s módou. Dá se mluvit o vysněné pozici vzhledem k tvé vášni pro módu?
Určitě to je vysněná práce. Už když jsem pracovala v H1.cz , tak jsem pomáhala mladým módním návrhářům s marketingovou komunikací, což dělám doteď. V Zootu ale konečně můžu realizovat věci v takovém měřítku, o kterém jsem dosud jen četla. Možnosti jsou tady úplně jinde, než u mladých značek. Dream job je to i proto, že si tady ve středu večer něco vysníš a ve čtvrtek ráno už se to stává skutečností. Agenturní svět jsem se bála opustit, protože je hrozně rychlý, což mě na něm bavilo. A je super, že tady v Zootu je to kolikrát ještě rychlejší.
Nezačalo se v H1.cz trošku zpomalovat poté, co ji koupila nadnárodní skupina GroupM, respektive její mateřská síť WPP?
Nemyslím si to. Ta agentura je nějak nastavená a to, že změní vlastníka, prakticky nic nezmění, maximálně se bude posílat víc tabulek. Žije tady nějaká iluze, že "hájednička" byla nezávislá a pak přišlo zlé korporátní WPP a všechno je jinak. Jenomže H1.cz měla i předtím vlastníka, holandskou skupinu Ataxo NV, takže jsme měli někoho jiného, kam jsme museli posílat tabulky. Vstup WPP mi naopak přišel zajímavý, najednou jsme vedle sebe měli velké agentury, které nám dávaly úplně jinou perspektivu. V době, kdy jsem vedla kreativní tým, tak jsem třeba měla šanci vymýšlet tendr pro Coca-Colu a Fantu, což by se nikdy nestalo, nebýt součástí WPP.
Zoot tě oslovil okamžitě, když se dozvěděl, že v H1 končíš?
S Láďou Trpákem jsme se potkali poprve už na podzim minulého roku po jedné konferenci, kde jsem mluvila o tom, jak se má dělat módní e-commerce a o Zootu jsem samozřejmě moc dobře věděla. Já jsem ale nejdřív chtěla ukončit působení v H1 s tím, že už jí nic nemůžu dát. Po výpovědi v agentuře jsem se teprve začala rozhodovat. Námluvy se Zootem trvaly poměrně dlouho. Celý marketingový tým se musel jednohlasně shodnout na mém přijetí.
Kdybych chtěl začít pracovat v Zootu, na co bych se měl připravit?
Třeba na to, že v Zootu nejsou klasičtí HR pracovníci, místo nich máme psychologa. Když jsem šla poprvé po čtyřech letech na pohovor, tak jsem měla připravené CV a naučené odpovědi na klasické otázky typu "jaké jsou vaše silné a slabé stránky?". Místo toho jsme se ale hodinu bavili o mém psovi a o běhání, z čehož jsem byla trošku v šoku. Díky tomu, že nabírá lidi podle toho, jaké mají hodnoty, je vlastně jedno, na jakou to je pozici, jde o to mít "Zoot identitu". Takže ve chvíli, kdy se někdo rozhodne, že už nechce dělat nákup, ale marketingové eventy, tak je to naprosto možné. To podle mě dělá ze Zootu naprosto unikátního zaměstnavatele.
Kolik máš vůbec v Česku "konkurentů", kteří se zabývají marketingem v módě?
Moc ne. Problém je ale možná spíš ve firmách. Ty, které se zabývají módou a mají svoje vlastní velké marketingové oddělení, bys spočítal na prstech jedné ruky - z hlavy si vzpomenu jen na Pietro Filipi a Baťu. Dokud nebude po takových lidech vznikat poptávka, tak nebude ani nabídka seniorů. Proto jsme v Zootu nedávno otevřeli program pro stážisty, na kterém chceme spolupracovat i se školami, chceme si vychovat profesionály na fashion byznys. Máme také program Zoot Lokál, kdy spolupracujeme s mladými módními návrháři a dáváme jim šanci se zviditelnit. A připravujeme další aktivity. Chceme dát celému trhu možnost vyrůst.
Není ta nízká poptávka firem způsobená tím, že většina velkých značek má centrály jinde a řeší marketing globálně nebo kontinentálně?
Je to jedna z příčin, ale to není žádné specifikum módního průmyslu, je to tak i v jiných segmentech. Těm firmám tady stačí jen lokální agentura. Zoot je vlastně podobný případ - na Slovensku, kam jsme expandovali, máme také menší lokální tým, ale například kreativa kampani vzniká u nás v Praze a pouze ji na slovenský trh adaptujeme. Není to ale negativní, jak se může zdát - můžeme lokálním týmům předávat know-how. Takže vlastně globální značky jako Nike nebo Coca-Cola chápu.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním MSM č. 41/15.
