Před půl rokem ho jeho nástupce Nicolas Sarkozy vyprovodil na nádvoří Elysejského paláce až k autu, dvířka zaklapla a Jacques Chirac se rázem z jednoho z nejmocnějších mužů světa změnil v penzistu. Po půl roce, soudě podle sporých zpráv, které se o něm občas objeví, už se do své nové role vpravil a rozhodně nezahálí.
Změna to musela být po všech stránkách náramná, počínaje bydlením. Po čtyřiceti letech strávených v různých služebních bytech přišlo stěhování do bytu sice na prestižním místě a zdaleka ne stísněného, ale prezidentský palác byla přece jen jiná kategorie. Hlavně ale šlo o to, najít si novou náplň.
Podle jeho nejmenovaného přítele, kterého citoval týdeník VSD, náhlé nucené nicnedělání zpočátku na dost dlouho Chiraka poznamenalo. Z nouze to řešil delší dovolenou než obvykle (Maroko, Saint-Tropez, Biarritz), ale od poloviny září je prý tento stav minulostí.
Bývalý prezident teď dělí svůj čas mezi pobyt ve své soukromé, ale státem placené kanceláři, kde má - také na státní útraty - k ruce menší tým spolupracovníků, a přípravu své nadace pro dialog mezi kulturami a pro udržitelný rozvoj. Ta má spatřit světlo světa koncem roku. V jeho pracovně ho už navštívilo několik současných i bývalých státníků a podebatovat si o mezinárodní situaci k němu přišel i Sarkozy. Ten mu prý také čas od času volá a radí se s ním.
K jeho působení se Chirac dosud veřejně nevyslovil. Je to ale na spadnutí, protože zanedlouho zaujme svou novou oficiální funkci - z titulu bývalého prezidenta mu totiž automaticky přísluší členství v ústavní radě. A ta má brzy posuzovat ústavnost nedávno přijatého zákona o imigraci. Jeho součástí je i zavedení dobrovolných testů DNA pro kandidáty imigrace, což ve Francii sklidilo hodně kritiky.
Podle jednoho ze svých blízkých, kterého citoval deník Le Parisien, si i Chirac myslí, že je to "opravdová pitomost". Pokud devítičlenná ústavní rada vezme tento názor za svůj, zákon padne. A Chirac může být vystaven podezření, že torpéduje Sarkozyho, kterého jako svého nástupce viděl nerad.
Bývalý prezident, který získal proslulost rozhodně spíš svou mezinárodní než domácí politikou, už také chystá své první zahraniční cesty. První má vést do Afriky, mluví se i o Rusku. Kromě toho připravuje k vydání knihu, ve které se chce podle slov své tiskové tajemnice "podělit o své zkušenosti a načrtnout perspektivy budoucnosti".
Chirac-penzista si ale také dopřává odpočinku - bývá vídán, jak brousí po galeriích čtvrti Saint-Germain-des-Prés, jak s manželkou venčí svého bílého maltského bišonka Sumo, jak si zaskočí na kávu nebo pivo do kavárny Concorde na bulváru Saint-Germain nebo na oběd do věhlasné restaurace Voltaire na stejnojmenném nábřeží, kde bydlí. Za svým milovaným uměním primitivních národů chodí do nového muzea u Eiffelovy věže, které je jeho "dítětem". Vyjel si za ním i do Londýna, když tam byla výstava slavných terakotových vojáků staré Číny.
Jeho manželka Bernadette, která na rozdíl od něho otevřeně přiznává, že se s Elysejským palácem loučila nerada a že jí chybí, se dál věnuje hlavně humanitární činnosti - je předsedkyní dvou nadací. Kromě toho stále vede i sdružení Pont Neuf, vytvořené po pádu berlínské zdi s cílem posilovat vztahy mezi Francií a zeměmi střední a východní Evropy.
O svým způsobem senzaci se málem postarala, když vážně zvažovala nabídku herce a režiséra Roberta Hosseina, aby si zahrála v jeho velkolepě pojatém představení o zesnulém papeži Janu Pavlu II. Manžel se prý ale postavil proti a doporučil jí, aby se držela tradičnější role.
Foto: archiv
