V obsáhlé zpovědi Zdeňka Macury (39), jsme prozatím informovali o tom, jak celá kauza kolem údajného únosu Ivety Bartošové (47) vznikla, co se odehrálo v Itálii, jak vznikla fotka na pláži. Ve čtvrtém díle týdeníku SEDMIČKA přinášíme další Macurovo svědectví.
Nakonec ale k předání Ivety Rychtářovi nedošlo, to jste se rozhodl vy, nebo Iveta?
Tam došlo k tomu, že Iveta se rozhodla jet k Domenicovi. To bylo její rozhodnutí. Všechno se to řešilo po telefonu, do kterého jsem řekl "Dobře, jeďte nám naproti." Čili se změnil plán a měli jsme se potkat někde na cestě. V půlce cesty začala mít zase obavy a chtěla zavolat Pepovi. Zastavili jsme a pak už se vlastně jen čekalo, kdo dorazí dřív, protože oba už byli na cestě. Z jedné strany Rychtář a z druhé strany lidi od Domenica. Na obě strany jsem dával stejné informace, kde se nacházíme. Osobně jsem byl více nakloněný té straně Domenica. Lidé od Domenica nakonec dorazili dřív a já jim řekl "Zkuste s ní promluvit, třeba ji přesvědčíte, že půjde s vámi." A víc jsem se to do toho už nepletl, protože ona si už jednou řekla, že k nim chce. Té holky od Domenica jsem se ptal, zda Iveta souhlasila, a ona kývala, jako že ano. Bylo vidět, že se znají, protože na ni normálně mluvili a oslovovali ji Iveta. Ti lidé se už museli z dřívějška znát. Nechal jsem to tedy být a dál jsem v tom už nefiguroval. Akorát jsem si pak vyfotil SPZ toho vozu, kterým Iveta odjela, abych měl alespoň nějakou identifikaci, protože jsem ty lidi neznal. Pak už jsem se vlastně vydal na cestu domů."
Když se dnes ohlédnete, jednal byste stejně?
Neposílal bych tu jednu fotku. Mírněji bych komunikoval s novináři a asi bych rychleji jednal s Domenicem, protože si myslím, že ta nabídka od něj opravdu nebyla špatná. Už jednou tam byla, prošla si tam něčím a udělalo se jí opravdu dost dobře. Když bude v nějaké léčebně tady v Čechách, tak bude mít tu svou fóbii z lidí, že ji každý pozná. Právě proto mi přijde jeho nabídka solidní. Osobně bych jí doporučil, aby ji využila, ale s tím zase nebude souhlasit Rychtář. Ale je to těžké, protože u ní se spojují dvě věci - jedna je její skutečný zdravotní stav a druhá věc je to domácí násilí. Tenhle člověk zkrátka bude nějakému úspěšnému řešení zabraňovat.
Iveta se nechala slyšet, že během doby co byla s vámi, trávila hodně času v autě a jediné, co jste jí dával, byly bagety z benzinky...
Co se týkalo jídla, tak to si také řídila ona. Když měla hlad, vzal jsem jí zkrátka to, co chtěla. Vždycky jsem ráno bral z hotelu, kde jsme měli snídani, sezamové bulky se salámem a sýrem, takže jich bylo v autě plno. Problém byl v tom, že to je bílé pečivo a ona má bezlepkovou dietu. To může být také jeden z faktorů, který zhoršuje její zdravotní stav. Dorazili jsme třeba k McDonalds, tam jsem koupil cheesburgery a ona si z toho vzala jenom to maso. Pak třeba chtěla koupit brokolici, ale tu jsem nesehnal.
Když jste spolu cestovali a trávili mnoho hodin v autě, tak jste toho museli hodně probrat. O čem jste si povídali?
Tak normálně. Co mě zarazilo, že nejčastější věc, co mi říkala, bylo: "On chce můj barák, ale on patří synovi." To jsou takové vnitřní pocity, které chtěla pravděpodobně vyplavit, a možná i proto zvolila mě, protože věděla, že já si to pro sebe nenechám a roztroubím to. Původně jsem se bál, že ji škrtí nebo mlátí, z čehož může mít strach, ale jsou tam hlavně tyto jiné věci, které jsou daleko silnější. To je psychické týrání a možná i touha po majetku.
Takže si hodně stěžovala na pana Rychtáře?
Říkala, že je třeba i někdy hodný, že to je fajn chlap, ale že se jí drží jako klíště. Také jí vadí, jak se baví tím, jak komunikuje s médii. On to nedělá proto, že by chtěl být slavný nebo z toho chtěl vytřískat peníze, ale on se tím jednoduše baví. A to jí vadí.
Jak se k vám Iveta vlastně chovala?
Úplně normálně, neměla se mnou žádný problém, a dokonce mě oslovovala miláčku.
Říkáte, že to byl vlastně takový výlet, vztah mezi vámi byl dobrý, oslovovala vás miláčku, došlo tam třeba i k fyzickému naplnění vztahu?
VÍCE SE DOČTETE V POKRAČOVÁNÍ ZPOVĚDI ZDEŇKA MACURY JIŽ V PŘÍŠTÍM ČLÁNKU, KTERÝ VYJDE ZA NĚKOLIK HODIN.
