Tichá bolest s potratem

Bukurešť, 80. léta. Dohasínající komunismus toleruje šmelinu s americkými cigaretami a voňavými deo spreji, ale když je holka v tom, musí se obrátit na pochybné existence, protože interrupce je zakázaná. Gabita (Laura Vasiliuová), lehkovážná a nesamostatná dívka, si domluví ilegální potrat u pana Bebeho (jak ironicky výmluvné jméno!), vše kolem ale musí zařídit její kamarádka Otilia (Anamaria Marincaová). Obě nakonec obětují mnohem víc, než si na začátku myslely.

Slavnostní česká premiéra snímku 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny se konala 4. října v komorním prostředí kina Evald. Rumunská delegace v čele s kameramanem Olegem Mutuem a představitelem Bebeho Vladem Ivanovem byla veselá. Ostrý kontrast k drsně syrovému filmu o tom, co všechno jsme ochotni obětovat pro přátele.

„Námětem filmu není komunismus ani potraty, ale přátelství a mezilidské vztahy. Nenabízí řešení, klade otázky o životě a lidské existenci,“ řekl na odpolední tiskové konferenci Vlad Ivanov, který ztvárnil hlavní mužskou postavu. „Ve chvíli, kdy jsem scénář dočetl, jsem si přál, aby role Bebeho byla moje. Jde o zápornou postavu, která není plochá, má víc vrstev. Chtěl jsem, aby bylo zřejmé, proč se tak chová – jeho jednání je totiž výsledkem nemocné a vyčerpané společnosti," dodal Ivanov. Při večerní premiéře už tak sdílný nebyl a divákům pouze popřál dobrou zábavu.

Rumunský prezident Traian Basescu při rumunské premiéře prý jako prvním vstal a nadšeně tleskal. Bouřlivé reakce na film ale dostávají tvůrci i od „obyčejných“ diváků. Jakási rumunská stařenka prý Vladovi Ivanovi do očí řekla, že ho za tu roli nenávidí. Vkrádá se reminiscence na postavu doktora Cvacha nedávno zemřelého Josefa Vinkláře. Lidé si prostě postavy a herce někdy ztotožňují – zvláště když se jedná o negativní charaktery.

Podle vlastního scénáře film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny natočil Cristian Mungiu. Je prvním dílem zamýšleného cyklu, kterým se autor vrátí do „zlatého“ věku éry Ceausescovy.

Foto: Artcam