Mezi její nejznámnější díla patří dokumenty Marcela, René či Katka, nyní uvedla do kin svůj nový časosběrný dokument Soukromý vesmír. Režisérka Helena Třeštíková o snímku říká, že je pro ni velmi osobní.
Paní režisérko, jak jste se dostala ke své profesi?
Já jsem původně studovala výtvarnou školu a myslela jsem si, že budu návrhářka divadelních kostýmů. Ale ke konci střední školy mě hrozně začal zajímat film, tak jsem se rozhodla, že bych zkusila dostat se na FAMU a povedlo se.
A rodiče vás podpořili, nebo chtěli, abyste se věnovala něčemu jinému?
Mí rodiče byli nešťastní z mého rozhodnutí, ale časem to zkousli a nějak se s tím s postupem času smířili. Já jsm si tu školu ohromně užila, za pět ročníků jsem udělala asi osm filmů.
Váš manžel je architekt, jak jste se seznámili?
Seznámili jsme se kuriózně, bylo to v hospodě, kde jsem něco natáčela, a on tam seděl a hrozně ho štvali filmaři, tak mi přišel vynadat. Řekla jsem mu, že až to doděláme, takže se mu pokusím vysvětlit, co dělám a proč to dělám. A pak jsme si spolu dali pivo a povídali jsme si, vyměnili jsme si telefonní čísla a už to jelo.
S vašimi dětmi - syn Tomáš je fotograf, dcera Hanka produkční - máte kamarádský vztah, na řadě vašich projektů se podílejí. Berete to jako velké plus?
Já jsem si vždycky přála, když se děti narodily, aby se nějak pohybovaly podobným směrem, to se vyplnilo. Jsem ráda, že spolu můžeme spolupracovat, je to hrozně příjemné a obohacující.
Do kin jste uvedla svůj nový dokument Soukromý vesmír. O čem je?
Zachycuje sedmatřicet let život jedné rodiny a začíná to tím, že se narodí dítě. Původní idea byla sledovat, co z toho dítěte vyroste.
Čím je pro vás tento film výjimečný?
Je hodně osobní, protože zachycuje vlastně dobu, kterou jsem já prožívala podobně jako hrdinka před kamerou. Velmi přesně si pamatuji, v kterých etapách, co se dělo mě, kdy se narodily moje děti nebo kdy jsem se vdávala. Je to takový film i o mém životě a vnímám to velmi intenzivně.
Jak trávíte svůj volný čas? Umíte odpočívat?
Mě ta práce neunavuje, nepotřebuji si vysloveně orážet, a když tak si dám kafe.
