Václav Neckář: Texty si stříhám na řádky

Relax
31. 10. 2010 14:00
Václav Neckář pokořil mrtvici a zase zpívá.
Václav Neckář pokořil mrtvici a zase zpívá.

Do geniální paměti mu před devíti lety vypálila mrtvice bílé místo. Lepší si vybrat nemohla. Utopilo se v něm pět set textů písní. I hymna. Dvacet se jich znovu naučil. Taky mluvit a číst. Taky se dobře rozhodnout. A spoustu věcí nezapomenout.

Jak se vám přihodila ztráta části paměti? Pamatujete si to přesně?
Vím, že ten den hrála Helena v Roudnici na charitativním koncertu, který jsem domluvil. Předtím jsme čtvrtýho točili písničku a já si najednou říkám, co se děje? - nebyl jsem schopen dát dohromady větu. Režisér Jirka Adamec na mě koukal a zdálo se mu, že mi jde tělo doleva. Zavolal sanitku a odvezli mě do nemocnice. Na pokoji mi dali injekci, na hlavu nějaký elektrody a zjistili, že mám hematom na mozku a že je to nevratný. Jedna část mozku nekomunikuje s druhou. Někdo po mně chtěl, abych zazpíval, a já ze sebe nedostal slovo. Ale měl jsem s sebou kazetu Čaroděj dobroděj, kde jsou texty, zavolal jsem sestřičky a říkám jim: "Holky nevadilo by vám, kdybych vám něco zazpíval?" Seběhlo se jich nějakých pět, vzal jsem si do ruky texty a šlo to. Mohl jsem zpívat s textem před očima, melodii jsem nezapomněl. To byla dobrá zpráva. Když jsem papír s textem odložil, nebylo nic.
 
Jak se učíte zpátky texty, které jste znal?
Pracně. Rozstříhám text na řádky, ty pak na jednotlivá slova, předložky, spojky a každé se učím zvlášť, pak je dávám dohromady jako scrabble. Je to druh postižení, doktoři tomu říkají afázie.
 
Vy jste byl vždycky upovídaný, rozčiluje vás, že máte v hlavě slova a nejdou ven?
Je to k vzteku. Ale já jsem se vztekal celý život, teď mám jiný důvod. Afázie je blbá choroba.
 
Kdo vám pomáhal v návratu?
Jájinka, manželka, a syn. Vašík mi třeba v roce 2005 pomohl jako zvukař natočit desku, hlídal mě, abych nezaměnil vokály, mně to zní jako á a on to slyší jako ó.
 
Mluvíte dobře, čekala jsem, že vám to půjde hůř.
Když jsem unavený, dělám chyby, přehazuju slabiky a tak. Učila mě paní doktorka Michaličková, opravdu skvělá, během tři čtvrtě roku mě srovnala natolik, že jsem mohl i na jeviště. Celé jedny prázdniny jsme se s klukama učili, abych se naučil aspoň dvacet věcí na koncert.

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním vydání časopisu Instinkt, které vyšlo 27. října.

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ