Úplně to vidím. "Musíme lidem vysvětlit, že naše nabídka lepších kliček ke dveřím není předražená, že to není žádný luxus, že je to prostě každodenní věc!" Manager koncernu se odmlčel. "Rozumíme, ó blahorodí," ozvala se zpod stolu agentura.
Rozuměla. Co je každodennějšího než nákup poživatin? A tak se zrodily reklamy na tzv. Comfort Edition v automobilech Volkswagen. V jedné si manželé berou nové auto z regálu v sámošce, v druhé si moderní žena bez předsudků nakoupí totéž u řeznického pultu.
Pravda, pochybovači by možná namítli, že nové auto je investice poněkud podstatnější než běžná položka v supermarketu. Dokonce víc zatěžující než visící řeznická specialita. A že se může stát, že to prosťáček-spotřebitel pochopí jinak. Ne že si má uvědomit, že imitace kůže a hliníku za pade není předražená, ale že si řekne: tohle auto nemá žádnou hodnotu.
V této zemi - a obávám se, že nejen v této - je nákup nového vozu investicí. Obáváme, zda jsme své těžce vydělané peníze vydali rozmyšleně a odpovědně. Chceme být přesvědčováni na racionální i emocionální úrovni, že jsme udělali správné rozhodnutí. Chceme být chváleni. Jediné nechceme. Aby to auto, co si koupíme, byla šunka. A nic jiného za řezníkem u pultu obvykle nevisí.
P.S.: Budete-li toto, milá agenturo, vysvětlovat klientovi emerického původu, nahraďte řeznický krám zelinářstvím. V angličtině - latině byznysu - klíčová věta zní "This car is a lemon!"
