Vilém Rubeš, pravidelný sloupkař MarketingSalesMedia, popisuje v aktuálním čísle svojí zkušenost s tzv. áčkovým marketingem. Jeden z nejoblíbenějších formátů reklamy v místě prodeje, dokáže udělat silně "béčkovou" službu.
Neexistuje bazmek, který by mi vadil víc. Už několikrát v životě jsem do něj nakráčel, párkrát jsem se o něj přerazil. Ano, pověstná áčka, jaká každé ráno kdekoli v této zemi armáda prodavaček táhne ven z krámků do průchodů, uliček, ulic a bulvárů. Prý aby vás to nalákalo dovnitř.
Často chodím do trafiky v nákupním centru pro doutníky. Mají je šikovně schované. No, trafika. Oni taky dobíjejí mobily, prodávají dvacatero loterií, 300 druhů vína včetně rozlévaných do přinesených nádob, a myslím, že by vás i pojistili, kdybyste pěkně poprosili. Kromě dodavatele rozlitků jim snad každý narval áčko nebo jiný stojan všech barev, typů, tvarů a materiálů.
Díky tomu se přístup k pultu i odchod z prodejny stává zvláštním druhem choreografie a slalomu mezi reklamními nosiči. Tu a tam někdo padne. Muž, který vzal flopa přes stojan loterie, se pak u pultu ptá, jestli si může vsadit. Neměnnost tradice mě fascinuje. Nakupující klopýtají, ale informace nepobírají. Prodavačky, jak je jim nakázáno, kladou áčka jako pasti, ale zákazníci přes ně padají. A manažeři, kteří evidentně do prodejny nikdy nezabloudili, rozdávají povely, kolik áček je nutno rozmístit.
Házíme spotřebitelům krámy pod nohy. Nevadí nám, že přístupu k obchodování spíš brání, než pomáhají. Vůbec nás neděsí, že sdělení na nich umně natisknutá nikdo nevnímá.
Proto mám ten bazmek nerad. Áčkový marketing. Marketing typu ANÁMJETOVŠECHNOJEDNO.
