Dokument Bratříček Karel zachycuje životní a uměleckou dráhu Karla Kryla. S polskou režisérkou Krystynou Krauze si povídáme pár desítek metrů od písničkářovy pamětní desky na pražském Letenském náměstí.
U nás je Kryl zásadně spojován s klíčovými roky 1968 a 1989. Nebála jste se negativních reakcí na to, že o české ikoně natáčí Polka?
Vůbec ne. Kdysi jsem se podílela na pořádání Krylova památného koncertu ve Vratislavi 4. listopadu 1989. Byla jsem disidentka, a když už jsem tak trochu pomáhala "odstartovat" revoluci, cítila jsem, že mám právo o něm točit. A že mi ho dal sám Karel, s nímž jsme měli podobná traumata z dětství.
V Bratříčkovi Karlovi jsou k vidění unikátní archivní materiály. Jak jste je získala?
Nejvíc materiálu jsme získali z archivu Krylova životopisce Vojtěcha Klimta. Ten obsahoval i Krylogii, záznam, na němž Karel odvyprávěl svůj životopis. Trochu jsme se ovšem zasekli na autorských právech.
Jak v tomhle ohledu probíhala jednání s paní Marlen, vdovou po Krylovi?
Zezačátku nám byla nakloněná. Ale pak v ní začala klíčit nedůvěra. Výsledkem je, že teprve teď, po dvou letech od začátku práce na filmu, finalizujeme podepsání licenčních práv.
Jakými peripetiemi natáčení procházelo, kdy a za jakých okolností se režisérka seznámila s Karlem Krylem nebo co říká na to, že jeho písničky zpívá Daniel Landa, se dočtete v rozhovoru s Krystynou Krauze v novém čísle týdeníku INSTINKT.
