Přes 96 milionů lidí v roce 1984 sledovalo finále osmnáctého Super Bowlu. Tým Riders skóruje. Diváci očekávají opakování akce. Místo toho ale běží reklama.
Stovky vyholených lidí v trestaneckých mundůrech pochodují dlouhými tunely. Na blikajících televizních obrazovkách vymývá mozky Velký bratr. Mladá žena prchá před ideopolicií. Vbíhá do velkého sálu, roztáčí kladivo a zasahuje televizní obraz Velkého bratra právě ve chvíli, kdy prohlašuje "My zvítězíme!". Zableskne se a přes kouř běží titulky: 24. ledna Apple Computer uvede Macintosh. Uvidíte, proč rok 1984 nebude jako "1984".
Společnost Apple a agentura TBWACHIATDAY mohou slavit. Dostalo se jí bezplatné publicity na třech federálních kanálech a padesát stanic pouští spot 1984 ve svých zprávách. Zadarmo. Cesta k tomuto úspěchu ale nebyla jednoduchá. Vedení Applu chtělo vyměnit agenturu a odprodat již nakoupený reklamní čas. Spot se jim nelíbil, přestože jej režíroval Ridley Scott. Reklama ignorovala všechny reklamní poučky a zvyklosti. Měla nejen dlouhou stopáž, ale dokonce se v ní neobjevil ani propagovaný výrobek. Zato získala několik ocenění, například Grand Prix na 31. mezinárodním reklamním festivalu v Cannes.
Paradoxem je, že reklama natočená v duchu anarchie, volnosti a vzpoury proti autoritám propagovala počítač, který měl uzavřený operační systém a běžný uživatel ho nemohl otevřít šroubovákem. Macintosh zpočátku slavil i prodejní úspěchy, za necelé čtyři měsíce se jej prodalo 70 000 kusů. Prodeje ale časem klesaly a firma ho přestala prodávat v říjnu 1985. Přesto společnosti Apple a jejímu Macintoshi nelze upřít jednu zásluhu. Díky grafickému rozhraní se počítače přiblížily běžným lidem.
