Hororového režiséra z Rosic chtějí v Hollywoodu

Robin Kašpařík sleduje horory od čtyř let. Sice tvrdí, že se to na jeho psychice nepodepsalo, ale je zřejmé, že tomuto temnému žánru kinematografie propadl. Jeho krátký film Seance sbírá ceny na zahraničních festivalech, teď zaujal na nejprestižnější přehlídce hororových filmů Screamfest v Hollywoodu.

Je vám třiadvacet a pozvali vás do Hollywoodu, jaký je to pocit?
Když jsem se o přijetí našeho filmu do Hollywoodu dozvěděl, šokem jsem se sesunul pod stůl. Zásluhu na tom má celý perfektně sehraný štáb, se kterým jsem na Seanci pracoval. Screamfest Horor Film Festival je nejdůležitější festival svého druhu na světě. Založili ho paní Rachel Belofsky a Stan Winston, umělecký maskér, který dělal masku Terminátora. Mezi hosty patří třeba režisér Noční můry v Elm Street - Wes Craven. Pro tvůrce hororových filmů znamená Screamfest naprostý vrchol.

Jsou tam také červené koberce a smokingy?
Jsou, jsou, ale je to tak diametrálně odlišné! Například jsem viděl herce v perfektním bílém smokingu - pocákaném umělou krví, nebo diváky namaskované jako zombíci.

Festivalové projekce jsou důležité pro diváky, pro tvůrce jsou možná ještě důležitější schůzky s lidmi z filmového průmyslu - co považujete za svůj největší úspěch na Screamfestu?
Určitě to setkávání. Mohl jsem se seznámit s kolegy z hororové branže z celého světa. Nejvíc si cením osobního setkání s žijící legendou hororové a sci-fi literatury spisovatelem Rayem Bradburym, který si na mě udělal čas. Anebo toho, že Seance zaujala amerického režiséra Williama Maloneho, který natočil horor Dům na Haunted Hill a navrhl slavnou masku pro horor Halloween. Pan Malone je nesmírně inteligentní a nadšený člověk. Doma má originální hlavu monstra z filmu Vetřelec a také skafandr posádky lodi Nostromo. A díky tomu, že se mu můj film líbil, mi nabídl práci na svém dalším hororu. V Los Angeles také působí vynikající skladatel Elia Cmiral, původem z Moravy, který vytvořil hudbu pro film Ronin s Robertem de Nirem, nebo horory Stigmata a Pach krve. Mohl jsem se podívat k němu do nahrávacího studia, to byl taky ohromný zážitek.

Nevídaný úkaz

Jak se v Americe líbila vaše Seance?
Odjížděl jsem naprosto nadšený, protože za mnou diváci po promítání chodili, jestli mám film na DVD, což je pro tvůrce obrovská radost.

O čem váš horor vypráví?
O tom, jak se tři lidé pokusí najít majetek zemřelé baronky pomocí spiritistické seance. Události té noci však naberou zcela jiný směr... Víc se mi nechce prozrazovat, koneckonců je to krátký film, má osmnáct minut.

Herec Pavel Nový, který v Seanci hraje, o vás řekl, že jste „úkaz nevídaný, který od útlého dětství naprosto přesně ví, co chce." Je to tak?
No, na hororech jsem vyrostl. Nebavil mě fotbal, ale čtení. Četl jsem si o parapsychologických jevech a o magii a děsně tomu všemu věřil. A co se týká filmu, měl jsem unikátní zázemí v tom, že si tatínek po revoluci otevřel videopůjčovnu a sklad videokazet měl u nás doma. Video pro mě bylo svatá věc, ve čtyřech, pěti letech, jsem vytahoval kazety a díval jsem se. Mými večerníčky byly filmy jako Noční můra v Elm Street, Vymítač ďábla ...

Nemělo to následky?
Já myslím, že to je hrozně nadnesené, sledováním hororů se z člověka nestane masový vrah.

Bojíte se vůbec u hororů ještě?
Včera jsem to probíral s kamarádkou. Říkal jsem jí, že jí závidím, že se u hororů bojí, protože já už se na ně dívám moc filmařsky. Přesto mě občas něco vyděsí. Zrovna nedávno to byl francouzský horor Ils podle skutečné události, to jsem měl fakt dost. Nejvíc mě baví pouštět filmy holkám, protože na ně reagují emocionálně. V létě jsme pouštěli Seanci v rámci Festivalu nad řekou v Písku a mně se nejvíc líbilo sledovat, jak to funguje, jak holky nadskakují u lekaček a zakrývají si oči. Ostatně rande na hororech jsou vždycky lepší než na romantických filmech.

Jste fanoušek i béčkových hororů?
Jasně, jak mám rád vytříbené horory  typu Rosemary má děťátko, Shining, Věc, nebo Hněv duší, tak si někdy ulítávám na nejkrutějších béčkových peckách s lasery, chobotnicemi a hektolitry umělé krve. Ve škole jsem v tomhle exot.

Jaký druh hororů vás baví?
Klasické horory, jaké se začaly točit ve třicátých a čtyřicátých letech v Americe ve studiích Universal a RKO. Patří k nim staré zámky, mlha a hlavně postupné budování strachu, atmosféra a sugesce. Ty mě inspirují. A samozřejmě i novodobé horory, například Znamení ve zdi, naprosto vynikající film o černé magii francouzského režiséra Erica Valetta. Odehrává se v jediné místnosti a je psychologicky perfektně propracovaný. Líbil se mi tak, že jsem režisérovi napsal dopis a poprosil ho, jestli bych za ním nemohl zajet. A on mi velice ochotně svolil, a přestože zrovna dokončoval nový politický thriller, dvakrát se se mnou sešel a podíval se na Seanci.

A?
Líbila se mu. Poradil mi, ať obešlu všechny hororové festivaly, že pevně věří, že film uspěje. Dodal mi kuráž - i když přihláška do každé té soutěže stojí tisícovku a to je pro studenta hodně. Udělal jsem si seznam s uzávěrkami přihlášek a vždycky, když jsem vydělal nějaké prachy, okamžitě jsem je rozesílal. Teď jsme na patnácti mezinárodních festivalech včetně Kanady, Mexika, Spojených států, Anglie, Indie i Afriky.

Jezdíte film osobně uvádět?
Díky pomoci společnosti CzechTourism jsem mohl osobně uvést Seanci v Hollywoodu a na nesoutěžní přehlídce v Torontu. Nejsilnější zážitek z tohoto hororového Expa bylo setkání s režisérem Rogerem Cormanem, klasikem žánru, který natočil třeba Jámu a kyvadlo nebo Zánik domu Usherů a objevil v Hollywoodu velké talenty - režiséry Francise Forda Coppolu a Martina Scorseseho, Rona Howarda, herce Jacka Nicholsona... Byl jsem na jeho přednášce a dostal mě jednak svou skromností a také tím, že ve svých třiaosmdesáti šel rovnou k věci, říkal nám takové tipy z natáčení, že jsem si z těch dvou hodin odnesl strašně moc.

Horor v pohřební síni

V Torontu jste měli projekci v pohřební síni...
Tohle hororové Expo organizuje skupina nadšenců, kteří mají kancelář v domě, kde kdysi býval pohřební ústav. Naprosto záměrně si vybrali takové morbidní prostředí, kde je dodnes cítit tíživá atmosféra. Přestože mají většinu místností předělaných, dole nechali smuteční síň s dřevěnými lavicemi a varhanami, kde pouštějí filmy. Prezident festivalu Rodrigo Gudiño, tam sezval novináře a pustil jim Seanci. Atmosféra byla neskutečná.

Nejsou na festivalech zaskočení vaším věkem?
Spíš tím, že jsem dorazil až odkudsi z Česka. A bylo zajímavé, že v Kanadě na můj film reagovali úplně jinak než diváci, kteří ho zatím viděli v Česku. Daleko víc v něm četli inspirace z jiných filmů, viděli ho v kontextu. U nás nemá horor takovou tradici, ale diváci se zas víc lekají, což je taky fajn.

Plánujete celovečerní horor?
Můj sen je být režisérem celovečerních filmů. Ale teď to cítím tak, že se mám stále co učit, takže další film chci opět krátký. Momentálně pracuji na scénáři filmu podle povídky mistra hororu Stephena Kinga a děsně mě to bere. Pan King mi to dovolil za symbolický jeden dolar, což je od něj úžasné. Chci zkoušet různé cesty, sbírat zkušenosti a vychytávat chyby. Myslím, že je lepší snažit se teď udělat maximum v krátkém filmu než rozmělnit celovečerák.

Co na váš úspěch říkají rodiče?
Hlavně se uklidnili, protože jim asi vrtalo hlavou, proč mám potřebu celé noci koukat na staré horory. Ale vždycky mě podporovali a přestože nejsme bohatí, podařilo se tatínkovi Františkovi Kašpaříkovi sehnat peníze, abych mohl Seanci natočit a toho si neskutečně cením. Bez jeho peněz bychom mohli točit tak maximálně vydávání obědů ve školní jídelně nebo večerku na kolejích.

Foto: Jan Schejbal, Michal Czanderle, Jana Rabenhauptová, archiv Robina Kašpaříka