Během uplynulých tří desetiletí nezůstal ve světě informatiky prakticky kámen na kameni. Přesto existuje jeden fenomén, který odolal všem technologickým revolucím i módním vlivům. Je jím takzvaný smajlík, jehož prostřednictvím vyjadřují pisatelé mailů své pocity. První smajlík - tedy sekvence dvojtečka, pomlčka, závorka - byl odeslán elektronickou poštou před 30 lety.
Autorem historicky prvního smajlíku byl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman, jenž 19. září 1982 v 11 hodin a 44 minut rozeslal svým kolegům vzkaz následujícího znění: "Navrhuji, aby následující sekvence znaků označovala vtip: :-) Čtěte to ze strany." Ve stejném mailu Fahlman rovněž představil variantu :-(. Ta je dnes považována za výraz smutku či špatné nálady, Fahlman ji ale původně vytvořil jako označení těch částí textu, které jsou myšleny vážně.
Emotikony, jak smajlíkům říkají vědci, se evidentně ujaly, jméno jejich tvůrce naproti tomu málem upadlo v zapomnění. Až na přelomu tisíciletí se podařilo badatelům vypátrat pásek se záznamem "prasmajlíka" a celému světu tak představit relikvii, která stála na počátku tohoto fenoménu.
Statistika využívání smajlíků sice neexistuje, přesto se dá vzhledem k jejich nesmírné popularitě předpokládat, že kdyby si Fahlman svůj vynález patentoval, byl by dnes miliardářem.
Recept na úspěch
V čem vlastně spočívá obrovský úspěch smajlíků? Zřejmě je za ním třeba hledat omezenou schopnost některých druhů elektronické komunikace zprostředkovávat emoce a neverbální složku projevu. Poměrně snadno tak může dojít k nepříjemnému nedorozumění. Řada lidí už někdy zažila trapné chvíle, když jejich mail urazil příjemce, jenž nepochopil, že jde o vtip či ironii. Emotikony tento handicap pomáhají jednoduše a srozumitelně řešit.
Duo původních smajlíků - usměvavý a smutný - přestalo časem uživatelům stačit. Živelně proto začaly vznikat více či méně povedené variace, které rozšířily paletu smajlíků do té míry, že lze s nadsázkou hovořit o téměř samostatném vědním oboru.
Ačkoliv jsou smajlíci většinou bez potíží srozumitelní po celém světě, existují i varianty typické pro jednotlivé geografické regiony. Rozdíly pramení například z odlišností v rozložení kláves, nebo z použití jiné sady znaků než latinky. Specifickou výtvarnou formu pak mají smajlíci používaní v některých zemích východní Asie.
Ambicióznější nástupci
Původní jednoduché emotikony, skládající se pouze ze základní znakové sady ASCII, začali později nahrazovat výtvarně ambicióznější nástupci. Jejich detailně propracované obličeje už navíc nebyly odkázány pouze na strnulé zírání, ale díky jednoduchým animacím se mohly hýbat. Smajlící tak začali mrkat, vyplazovat jazyk, dávat oči v sloup či zvracet.
Podobným fenoménem elektronické komunikace jako emotikony se v uplynulých letech staly i některé ustálené zkratky. Asi každý, kdo se alespoň jednou zúčastnil internetové diskuse nebo chatu, narazil dříve či později na výrazy jako LOL a ROFL. Jedná se o akronymy anglických frází, jež slouží k rychlému vyjádření postoje k danému tématu či ostatním diskutujícím. LOL pochází z anglického laughing out loud - "směju se nahlas". Podobný význam má i zkrakta ROFL, doslova "smíchy se válím po zemi" (rolling on the floor laughing).
Podobných akronymů lze na internetu najít celou řadu, ale dvě výše zmíněné zkratky se úspěšně uchytily i mezi českými uživateli. Ještě větší ohlas pochopitelně zaznamenaly v anglofonních zemích, kde se výrazy LOL a ROFL přesunuly i do sféry mluveného projevu.
Ví to i britský premiér David Cameron, jenž nedávno pobavil veřejnost, když vyšlo najevo, že výraz LOL pokládal za zkráceninu fráze lots of love, tedy "s láskou". Na politikovu obranu budiž uvedeno, že LOL skutečně může mít i tento význam. Řadu teenagerů premiér přesto uvedl do stavu nefalšovaného ROFL.
