Pražská debata
WikiLeaks pije některým médiím krev. Ztrácejí kontrolu

"Julian Assange před nás nastavuje zrcadlo a nám se nelíbí, co v něm vidíme,“ řekl na víkendové panelové diskusi věnované fenoménu WikiLeaks britský novinář na volné noze Vaughan Smith který v Británii poskytuje Assangeovi útočiště. Podle účastníků debaty se některá západní média nemohou smířit se skutečností, že nemají plnou kontrolu nad únikem diplomatických depeší.

Pražská diskuse, která se odehrála v rámci workshopu Jeden svět, mnoho cest pořádaného při příležitosti festivalu filmů o lidských právech Jeden svět, se kromě Smithe v sobotu zúčastnila islandská politička a bývalá dobrovolnice pracující pro WikiLeaks Birgitta Jonsdóttir a přes videokonferenci i Greg Mitchell, autor knihy The Age of WikiLeaks. Role moderátora se ujal Nick Fraser, editor dokumentárního vlákna BBC Storyville, a debatu organizačně zajistila evropská iniciativa Documentary Campus.

Novináři, spojte se

"Pokud bude WikiLeaks zničen, vy novináři jste dalšími na řadě,“ nepochybuje Birgitta Jonsdóttir. Ve skutečnosti se to podle ní děje už v současnosti, kdy média, která se serverem zveřejňujícím utajované informace sympatizují, čelí řadě útoků. Deníky by se podle ní měly spojit a říct, že za úniky jsou odpovědné stejnou měrou jako jejich zdroj. "Pokud nebudeme uznávat svobodu informací ani na internetu, nikdy nebudeme mít svobodu informací mimo něj,“ argumentuje islandská politička. Podle Smithe ale situace není tak jednoznačná. WikiLeaks vyvolává konflikt se zavedeným společenským řádem a kulturou, což údajně poškozuje veřejný obraz médií, která informace přebírají. Jeho pohled sdílí i Greg Mitchell, podle něhož se "svobodná“ americká média začala stavit k aktivitám WikiLeaks negativně proto, že oslabila jejich roli tzv. gatekeepera - "vrátného“, který rozhoduje, jaké informace se dostanou k čtenáři či divákovi. Projekt WikiLeaks si proto velké deníky, jako jsou Guardian či The New York Times, znepřátelil až ve chvíli, kdy začal vydávat informace na vlastní pěst.

Důvody k utajení?

Podle Jonsdóttir nemá utajování závažných skutečností v demokratické společnosti místo, existují ale výjimky. "Samozřejmě existují záležitosti, které si zaslouží utajení. Pokud však někdo chce, aby bylo něco tajné, měl by předem předložit argumenty,“ míní.

Přestože zájem veřejnosti o nové úniky ve Velké Británii či USA utichá, WikiLeaks má podle diskutujících neobyčejně silnou odezvu v řadě jiných zemí. "Když se bavím lidmi v Egyptě, považují WikiLeaks za součást stejného hnutí (které donutilo odstoupit prezidenta Husního Mubaraka, pozn. red.),“ říká Smith.

Server má však údajně mocné nepřátele. Podle Smithe zájmové kruhy utrácejí za "očernění" WikiLeaks každý týden miliony dolarů. "Pokud chcete dělat podobnou věc, musíte mít na paměti, že ti lidé (kterých se zveřejnění informací dotkne, pozn. red.) jsou namyšlení a mají dlouhou paměť a média jako Guardian a New York Times se za vás nemusejí postavit. Měli byste to mít na paměti. A možná je čas na to sehnat si jinou práci,“ dodává Fraser.