Hned v úvodu mi dovolte vám říct, co se mi stalo včera. Jedná se totiž o krásný vzorový příklad, jak se v Česku žije.
Včera jsem se zajel podívat na jeden koncert. V divadle jsme poctivě udrželi rozestupy, nechali kolem sebe prázdné sedačky, všichni jsme měli roušky. Po konci koncertu jsme si zašli do místní restaurace, kde je i taneční parket. A tam se stovka lidí učila tančit salsu.
Takže tanec tělo na tělo, samozřejmě bez roušek. Občas se taneční partneři vystřídali, rozestupy se udržet nedaly. Ale tady je to právně v pořádku, taneční hodiny totiž jsou povoleny a na parketu můžeme být bez roušek, abychom tuto aktivitu zvládli udýchat. Takže: v divadle s rouškou, na parketu bez. Vidíte v tom nějakou logiku? Pokud ne, tak se nedivím. Žádná v tom totiž není. A podobně nelogická jsou nejen některá zdravotnická, ale zejména ekonomická opatření vlády.
Teď si možná u televize říkáte: co to ten Soukup říká? Vždyť ministři říkají, že je všechno v pořádku. Je tu spousta podpůrných programů. Ekonomiku mají podpořit programy COVID, na ochranu zaměstnaneckých míst je tu ten Antivirus. A ministři přece říkají v novinách, že situace je nadmíru příznivá. A já říkám, že příznivá není. A zatímco vládní představitelé staví pravděpodobně na tom, že přání je otcem myšlenky, já argumentuji čísly. Skutečnými daty, která přinášejí respektované instituce.
V předchozích dnech jsem psal, jak rychle padá tuzemský průmysl.
Takové automobilky podle Českého statistického úřadu jely v dubnu třeba jen na 20 procent. A nyní jsou k dispozici další údaje.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své zveřejněné prognóze předpokládá letošní propad tuzemské ekonomiky čítající 9,6 procenta. To je dokonce pesimističtější odhad, než kolik odhadovala Česká národní banka. A to je hodně zlé. Podle OECD se musíme připravit na největší propad ekonomiky od 30. let minulého století. A k čemu to povede? Podle ekonomů lze odhadovat, že přibude nezaměstnaných. Sníží se také odhad výkonu tuzemské ekonomiky jako celku. To znamená, že nebudeme tolik atraktivní pro zahraniční investory a zakázky. A když naše podniky neuvidí na zakázky, budou muset propouštět. Tedy poté, co skončí podpůrné programy vlády. Neboli opět si jen kupujeme čas. A pokud tento draze zaplacený čas vláda nevyužije k podpoře podnikatelů, tak nás čekají opravdu chmurné časy.
A mě by zajímalo, co v tomto čase dělá vláda pro to, abychom ekonomické apokalypse předešli. A jsem si takřka jistý, že vláda Andreje Babiše toho dělá opravdu jen velmi málo.
Čekal bych, že má pan premiér nějaký plán. A že se o něj s veřejností podělí, abychom věděli, jak na tom jsme. A mohli se podle toho zařídit. Prostě bychom měli vědět, co chystá vláda udělat v červnu, co v červenci a co třeba v září. Ale on se k tomu, aby prozradil své plány, nemá. A logicky se tak nabízí otázka - má Andrej Babiš vůbec nějaký plán? Anebo jen doufá, že se krize nějak přežene? Že ono to zase nějak dopadne? Pokud je pravda druhá možnost, máme důvod se opravdu bát o naši budoucnost. Protože okolní státy svojí strategii podpory ekonomiky mají a tamní obyvatelé ji dokonce i znají.
