Pojďme se nejprve podívat na údaje, ze kterých až mrazí. Opatření proti koronaviru ve světě zasáhly výkon hospodářství v podstatě na celém světě. A nejhůře je na tom Evropa.
Podle evropského statistického úřadu Eurostat v dubnu průmyslová výroba v Evropské unii klesla oproti předchozímu měsíci o 17,3 procenta. Ještě horší je to ve Velké Británii. Britský statistický úřad ONS oznámil propad ekonomiky mezi březnem a dubnem o bezprecedentních 20,4 procenta.
Jenže zatímco britský premiér Boris Johnson prohlásil, že země má skutečný malér a stát bude muset zasáhnout, jako při záchraně ekonomiky po světové válce, naši vládní politice jsou naprosto v klidu. A kdepak jen v klidu, dokonce jsou jako omámení. Protože jinak si to, jak neustále na tiskových konferencích vypráví, že jsme nejlepší na světě, vysvětlit nedokážu.
Ty podpůrné programy, nazvané COVID, nejsou spásné. A už vůbec ne onen slavný a ministrem Havlíčkem neustále zmiňovaný COVID-3. Ten má podpořit malé a střední podnikatele prostřednictvím ručení za provozní bankovní úvěry. Už teď je přitom evidentní, že tento program vůbec, ale vůbec nefunguje. Neuběhlo ani pár dní od vyhlášení a už od vedení bank víme, že jsou segmenty, které mohou rovnou na půjčky i s onou slavnou státní zárukou zapomenout. Třeba firmy pracující v cestovním ruchu, pohostinství, službách. A nebo třeba také v průmyslu navázaném na automobilový průmysl. COVID-3 spočívá v poskytnutí garance za úvěry pro menší a střední podniky. A že firmy, až se znovu rozběhnou, peníze v budoucnu splatí. Ale teď, po pár týdnech je jasné, že program nefunguje. Stejně jako nefungoval COVID-1 a COVID-2. Takže COVID-3 je tragédie a ne pomoc.
A víte, já tady v poslední době často slýchávám srovnání dnešní ekonomické krize s tou, která přišla v roce 2009. Samozřejmě, v něčem je dnešní situace podobná. Stejně jako před deseti lety se jedná o celosvětovou krizi a stejně jako tenkrát nám bude trvat několik let, ne-li desítky let, než se plně vyrovnáme s jejími důsledky. Já si ale troufám říct, že nyní je ta situace ještě horší - nejenom že nás krize zastihla nečekaně a tím pádem nepřipravené, ale když si například srovnáme situaci v automobilovém průmyslu, tak před deseti lety byly české automobilky donucené zkracovat pracovní týden, prodlužovat celozávodní dovolené nebo protahovat odstávky výroby, teď ale byly několik měsíců zavřené úplně. Takže přínos nula.
Takže, jak by tedy mělo znít ono poučení z krize minulé? Tak tady bych si dovolil odcitovat mého hosta z pořadu LIVE - viceprezidenta pro hospodářskou politiku a export Svazu průmyslu - Radka Špicara, který řekl toto: "Největším problémem českých vlád v minulosti byl ten, že se chovaly procyklicky. Utrácely, když se ekonomice dařilo, a šetřily, když přišla recese. Jenže my potřebujeme, aby vláda šetřila v době hojnosti a vytvářela rezervy, které pak použije na proticyklické investice v době recese. V době, kdy to nejvíce potřebujeme.” A a já si moc přeju, aby se minimálně v tomhle vláda poučila a nebude už tuto chybu vícekrát opakovat...
