Začnu svojí včerejší příhodou z veteriny, kam jsem musel jet se svým psem. Když jsem si totiž šel z ordinace do auta pro peníze, což je sotva deset metrů, tak jsem si zapomněl nasadit roušku.
Prostě jsem měl strach o svého psa a nemyslel jsem na nic jiného. A stalo se něco neuvěřitelného. Sotva jsem vyšel ven, tak na mě kolemjdoucí pokřikovali, ať si koukám rychle nasadit roušku a jak si to dovoluji je takto ohrožovat. A právě to mě navedlo na dnešní téma.
Problém České republiky je, že z části díky své historii miluje centrální nařízení. A má to svoji logiku. Vyhovuje to totiž skoro všem. Politikům se tak lépe vládne a lidi si nemají co závidět. Bylo to tak za Rakouska-Uherska, za socialismu a je to tak i nyní. Vláda vydala direktivu, že máme nosit roušky vždy a všude a my jsme ji přijali. A z roušek se stal, z části i díky naší ochotě si je sami ušít, symbol boje proti koronaviru. A zjednodušeně řečeno se dá říci, že dokud nosíme roušky, tak nás má vláda, minimálně podvědomě, pod kontrolou.
Jenomže podobné centrální příkazy mají i svá úskalí, o kterých je dobré mluvit. Třeba to, že nejsme schopní zjistit, zda nošení roušek vždy a všude opravdu pomáhá v boji proti šíření koronaviru. Protože z mezinárodních srovnání je evidentní, že země, ve kterých lidé nemusí nosit roušku, když jdou na samotě u lesa sekat dříví, mají často lepší výsledky než my. A tím se dostáváme k hlavnímu problému. Abychom totiž mohli určit, co funguje a co ne, tak bychom museli opustit ony centrální příkazy. Prostě bychom museli třeba v polovině Ostravy nošení roušek nařídit a v Porubě zakázat. Pak by se teprve vidělo. To ovšem tady nikdo neudělá, protože pokud uděláte plošné nařízení, tak snadno můžete pak říkat - vidíte, my jsme vám pomohli. Bylo to tak třeba i v případě EET. Ani u něj nevím, jak moc a zda vůbec pomohlo výběru daní.
A z tohoto důvodu si musím položit jednu zásadní otázku - proč povinnost nosit roušku přestane platit až 25. května? Jaký argument za tím stojí? Protože i podle odborníků už roušky v této chvíli nemají žádný zásadní vliv na vývoj pandemie. Proč tedy ještě máme dalších 14 dní ve vedru trpět pod rouškou? Anebo zeptám se jinak: proč cyklista projíždějící kolem rodinky na procházce roušku mít nemusí a může volně dýchat a tuhle možnost maminka s dětmi nemá? A jak je možné, že tahle naprosto nelogická pravidla, která navíc naše vláda co chvíli mění, máme jako jediná země na světě striktně dodržovat - a to prosím pod hrozbou nemalé pokuty?
A já vím, že tím, co teď řeknu, proti sobě zase poštvu nemalou část lidí, ale prosím nechápejte to jako nějaký vzdor vůči vládě či snad podkopávání její autority a snižování významu jednotlivých opatření. Já tomu jenom nerozumím. A jako občan této země mám právo na to, aby když mě chce někdo za něco trestat, tak mi i vysvětlil, proč. A já se omlouvám, ale já mám opravdu pocit, že vláda využila symbol roušek pro upevnění své moci.
Lidem natolik vtiskli do povědomí falešnou jistotu, že když mají na sobě roušky, že je všechno v pořádku a že se nemáme čeho bát. A ve své matře šli dál, nebáli se ani tvrdit, že se od nás celý svět v nošení roušek učí. Že jsme premianti. Ale jak už jsem několikrát říkal, není to pravda. A obávám se, že jediný důvod, proč mít v této chvíli na sobě ještě roušku, je fakt, že tím nepřímo legalizujeme nouzový stav, který vládě a premiérovi náramně vyhovuje…
