Komentář
Jaromír Soukup: Vyzývám vládu k masivní podpoře ekonomiky!

Dnes jsme konečně venku na vzduchu mohli odložit roušky. Je skvělý pocit se zase svobodně nadechnout. A kdo by čekal, že i taková trivialita, jako je odkrytý obličej, nám jednou bude tak chybět, že?

Za rozvolnění jsem rád. Za co ale rád nejsem, je to, že nám vláda dělá v opatřeních čím dál větší guláš. Protože výjimek, nařízení a změn je nyní tolik, že už se v nich skoro nikdo nevyzná. A já si čitelnou státní správu a čitelnou politiku představuji opravdu jinak…

S velkým zaujetím jsem například sledoval rozhovor s panem docentem Maďarem, vedoucím odborného epidemiologického týmu na ministerstvu zdravotnictví. Pan Maďar vysvětloval, jak se máme chovat na koupališti. A řeknu vám, ten manuál by vyšel na knihu. Máme odložit roušku, když se opalujeme na ručníku? Když si jdeme pro občerstvení? Když jdeme do vody? Manuál myslí na všechny případy. A mě z toho šla hlava kolem. Skoro jako návod na škodovku.

A kdyby jen u bazénu... Jen dnes jsem viděl spoustu lidí, kteří tápali, kdy si ji nasadit.  A tak ji radši ani nesundali. Ale to není všechno. Vláda dnes rozhodla, že skončí nákupní hodiny pro seniory. Jistě si vzpomenete na to, jak se tyto hodiny v minulosti měnily. Minulý týden Andrej Babiš ještě hovořil o tom, že by o víkendech měli senioři nakupovat dříve než v pracovní dny, aby stihli uvařit. A dnes je všechno jinak, nákupní hodiny jsou minulostí.

A to není vše. Ministr školství Robert Plaga zase pro změnu přišel s tím, že by se do škol mohli vrátit i školáci druhého stupně základních škol. Slyšíte dobře. Ti žáci, o nichž ještě před pár týdny říkal, že se do škol určitě nevrátí. A školské odbory, ředitelé škol a odborníci už to dnes neunesli a řekli, že ministrovi nerozumí. A že se takto ke školám, učitelům, rodičům a dětem chovat nesmí. A já to jen podepisuji.

K tomu si připočtěte trochu až přezíravou odpověď ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která v jednom z rozhovorů řekla, že vláda nepočítá s odškodňováním firem. Že musí stačit současné podpůrné programy. A pokud se to firmám nelíbí, tak ať jdou třeba k soudu. A já protestuji proti takové rétorice. Protože už teď je jasné, že stávající nastavení pomoci firmám moc nepomůže. Jen jeden příklad za všechny. Banky od začátku ministry upozorňují, že firmy jsou po vypnutí ekonomiky často v takovém stavu, že 30 procentní vládní záruky prostě nejsou dostatečné.  

A já je chápu. Vláda opravdu vypnula na dva měsíce českou ekonomiku. Stát je proto povinen ji sanovat. A nějaké blábolení pana předsedy vlády v čau-lidi na tom nic nezmění. Mám na mysli tahle slova: "Já tady jsem za zájmy českých občanů. Stát nemá žádné peníze. My máme vaše peníze - daňových poplatníků. To jsou vaše peníze. A já je spravuji.” Já se omlouvám, ale já tohle opravdu nijak nijak než "blábolením" nazvat neumím.  A tak znovu říkám: Ekonomika se musí co nejrychleji vrátit do zajetých kolejí. Ale to bez masivní podpory státu nepůjde! A já k ní vládu velmi razantně tímto vyzývám.